Rekonstrukce tzv. fosilní DNA je náročná především ze dvou důvodů. Tím prvním je pochopitelně stáří. Makromolekula DNA se prostě rozpadá v průběhu času. Čím je starší, tím je pochopitelně „polámanější“. Kritickým faktorem tohoto procesu je teplota – čím tepleji, tím se DNA daří hůře.
Nejlépe zachovanou je tedy DNA ze stále zamrzlé půdy (permafrostu) severských zemí. Vědcům se nedávno podařilo zrekonstruovat DNA asi 700 000 let starého exempláře koně, který zamrzl v severní Kanadě.
Tentokrát se však vědci pod vedením Matthiase Meyera pokusili o nemožné a zaměřili se na mitochondriální DNA medvěda jeskynního (Ursus spaeleus), který uhynul před 300 000 ve španělské jeskyni Sima de los Huesos.
DNA nejen přečetli a poskládali, ale také z ní vyvodili důsledky o příbuzenských vztazích mezi vyhynulými druhy medvědů.