Pro dítě staré několik měsíců je sluch významnějším smyslem, než je zrak. Z evolučního hlediska proto dává smysl, aby bylo nově narozené lidské mládě instinktivně vybaveno zvýšenou citlivostí vůči zvukům, které pro něj mohou znamenat blížící se ohrožení života.
Australští psychologové z University of Queensland pod vedením Nicole Erlichové proto otestovali 61 nemluvňat ve věku 9 měsíců, aby zjistili, jak tomu opravdu je.
Dětem pouštěli tři různé typy zvuků: tradiční nebezpečné zvuky (syčení hadů, zvuky divokých zvířat, praskání ohně), moderní zvuky nebezpečí (řinčení rozbitého skla, zvuk sirény) a příjemné zvuky (např. dětský smích či klasickou hudbu).
Během toho monitorovali některé jejich reakce, například frekvenci srdečního tepu či mrkání.
Nepřekvapí, že děti reagovaly nejvíce právě na první skupinu zvuků. Lze tedy usuzovat, že je právě k tomu vybavila evoluce.
