Vědci vedení Deepakem Srivastavou se soustředili na fibroblasty, tedy buňky, které se ve zvýšeném množství vyskytují právě ve tkáni jizev. Již v roce 2012 vědci zjistili, že zjizvené srdce myší je možné „opravit“ tím, že se do jeho buněk vpraví tři klíčové geny, známé pod zkratkou GTM, které změní dráhu jejich budoucího vývoje.
První pokusy s lidskými buňkami na Petriho misce však ukázaly, že pouze tato kombinace je na lidské srdce krátká. Postupně tedy vytipovali další geny a tak dlouho je zkoušeli kombinovat, až nakonec uspěli.
Proměnou prošly prakticky všechny buňky. U 20 % z nich však vědci objevili ještě jednu důležitou věc. Ukázalo se, že skrze tuto podskupinu prochází elektrické signály. A to neznačí nic jiného, než že se tyto buňky proměnily v buňky bijícího srdce.