Společný tým amerických a evropských astronomů ke své průlomové indentifikaci exoplanetárního zbarvení využil data z Hubbleova vesmírného dalekohledu. Podařilo se mu izolovat světelnou reflexi samotné planety od dopadajícího světla z hvězdy a výsledky poté poměřit s reflekčním stavem planety při různých pozicích její orbity kolem rodné (a blízké) hvězdy v časových odstupech.  Výsledkem je krásná modř v různých odstínech a tónech.

Chromatickým původcem  modré barvy je aktivita velkého podílu křemičitých částic v planetární atmosféře, které do okolního prostoru rozsévají modrý nádech. Blízká orbita rozžhavuje povrch exoplanety na zhruba 1000 stupňů Celsia a tato vysoká teplota přispívá ke kondenzaci částic do skelné formy.

Tato  zrna poté rotují kolem planety rychlostí 7000 km/h a vytvářejí tak velmi specifický, pichlavý vítr a déšť.