Kosterní pozůstatky tzv. člověka floreského, familiérně zvaného hobit, byly poprvé nalezeny v roce 2003 v jeskynní archeologické lokalitě na indonéském ostrově Flores. Datovacími technikami bylo stanoveno jejich stáří na přibližně 16 000 – 20 000 let.
V následujících letech propukly mezi antropologickými experty vášnivé debaty a nekonečné disputace. Jedna část odborníků se klonila k názoru, že člověk floreský má své kořeny až někde u příslušníků hominidní větve Homo erectus (člověk vzpřímený), který zmizel z povrchu zemského zhruba před 65 000 lety.
Druzí teoretizovali, že by hobit mohl být samostatným druhem rodu Homo, u něhož izolace a s ní spojené vlivy daly možnost propuknout anatomické anomálii.
Za pomocí nejmodernější 3-D geometrické morfometrie, počítačové analýzy a statistických testů anatomických markantů se vědci v poslední době zaměřili na zbytky lebek těchto fosílií. Ty vykazují známky těžké vývojové poruchy, známé jako mikrocefalie, která se projevuje zakrněním růstu mozku a potažmo i celé hlavy.
Společný americko-německý tým nyní vydal oficiální prohlášení: „Po zevrubném zkoumání jsme došli k závěru, že Homo floresiensis vykazuje shodné znaky s dalšími fosíliemi vymřelých druhů člověka. Nemá tedy žádnou návaznost na pozdějšího člověka moderního typu. „.
