Vědci ovšem nezkoumali přímo zvířata, ale pouze jednu jedinou molekulu jejich těla. Jde o myoglobin, tedy krevní protein zodpovědný za přenos kyslíku, který dává masu jeho červenou barvu. Tato velmi důležitá látka se ve velkém množství vyskytuje právě u vodních zvířat, která jsou typická schopností dlouho zadržet dech.

To, co vědce pod vedením Michaela Berenbrinka zajímalo nejvíce bylo, jak je možné, že molekuly této látky dokážou držet od sebe. U suchozemských živočich se totiž často „slepí“, čímž se zhoršuje jejich funkce.

Laboratorní zkoumání těchto molekul se proto týkalo především elektrické vodivosti jejich povrchů. Se vzrůstající vodivostí vzrůstá i jejich elektrická náboj, díky čemuž se mohou dvě molekuly chovat jako malé magnety a vzájemně se odpuzovat.

Hůře se pak nahromadí a svou funkci tedy vykonávají lépe. Takové molekuly myoglobinu mají podle liverpoolských vědců jak kytovci a ploutvonožci (tedy např. lachtani či mroži), tak například bobři i ondatry.