Oblaka plynu a mezihvězdného prachu představují surový materiál, ze kterého vznikají hvězdy. Drobná prachová zrnka nám však brání ve výhledu, takže objekty ukryté uvnitř oblaků nebo ležící za nimi se pozorují velmi obtížně – přinejmenším na vlnových délkách viditelného světla. Díky tomu je velmi složité sledovat v přímém přenosu proces zrodu hvězd.

To je jeden z důvodů, proč astronomové potřebují používat přístroje schopné zachytit i jiné vlnové délky elektromagnetického záření. Na submilimetrových vlnových délkách prachová zrnka díky své teplotě několika desítek stupňů nad absolutní nulou místo pohlcování světla sama vyzařují.

Teleskop APEX pracující ve výšce 5 000 m n. m. na planině Chajnantor v Chilských Andách se svou kamerou LABOCA citlivou na záření s vlnovými délkami v submilimetrové oblasti, je pro tento typ pozorování ideálním nástrojem.

Tento působivý nový záběr zachycuje pouhou část mnohem většího komplexu označovaného jako Molekulární oblak v Orionu. Jedná se velmi pestrou směsici jasných mlhovin, mladých horkých hvězd a chladných prachových oblaků.

Celá oblast má na délku stovky světelných let a nachází se asi 1 350 světelných let od nás. Záření submilimetrových vlnových délek vychází z chladných oblaků prachu a na tomto snímku je zobrazeno v oranžových tónech.

Pro lepší představu je pozorování teleskopu APEX složeno s mnohem přirozenějším snímkem ve viditelném světle.

Velký jasný oblak v pravém horním rohu snímku je dobře známá Mlhovina v Orionu, označovaná též jako Messier 42 (M 42). Ta je snadno pozorovatelná pouhým okem jako slabě difúzní prostřední hvězda Orionova meče.

Mlhovina v Orionu je nejjasnější částí mohutné hvězdné porodnice, v níž přicházejí na svět nové hvězdy. Zároveň se jedná o Zemi nejbližší oblast s probíhající intenzivní hvězdotvorbou.

Oblaka prachu vytvářejí díky fyzikálním procesům – gravitačnímu kolapsu a působení hvězdného větru – složitá vlákna, plochy a bubliny. Hvězdný vítr představuje proud částic, který odchází z atmosféry hvězdy a je dost mohutný na to, aby svým působením tvaroval okolní plyn do komplikovaných tvarů, jaké můžeme vidět na tomto snímku.

Astronomové využili tato i další data získaná teleskopem APEX a zkombinovali je se snímky získanými družicí Herschel (Herschel Space Observatory, ESA) při pátrání po protohvězdách – počátečních fázích vzniku hvězd – v oblacích Oriona.

Zatím bylo nalezeno 15 kandidátů, kteří vypadají mnohem jasnější na delších vlnách než na kratších. Tyto nově objevené vzácné objekty patrně patři k nejmladším dosud nalezeným protohvězdám. Astronomové se tak více přiblížili k okamžiku, kdy se hvězda začíná formovat.

TZ ESO