Křižáci pruhovaní nejsou nijak zvlášť škodliví ani jedovatí. Jejich hlavní problém spočívá v tom, že pro místní druhy pavouků představují vážnou konkurenci a přispívají tak ke snižování druhové pestrosti naší arachnofauny.
Jak je ale možné, že se původně teplomilný, středomořský druh začal tak lavinovitě šířit severním směrem? Po dopovědi pátrali němečtí genetici vedení Henrik Krehenwinkelem z Ústavu Maxe Plancka pro evoluční biologii.
Za jejich schopnost odolávat nižším teplotám severně od jejich původní domoviny může podle nich křížení populací. Původcem „dobrých genů“, které šíření umožnily, je podle nich malá populace tohoto druhu, jež žila v blízkosti Černého moře.
Ta zde byla „zapomenuta“ při cestě těchto pavouků dále na východ na konci poslední doby ledové. Rostoucí teploty v Evropě v průběhu minulého století však umožnily oběma dříve odděleným populacím, aby se znovu spojily a daly tak vzniknout silným jedincům, kteří mohli dále vzít Evropu útokem.
