Vědci si během pokusu všimli opakujícího se vzorce. Ve chvíli, kdy se krtek dostal poprvé do prostoru, pohyboval čumáčkem, jak se snažil vyčenichat jídlo. Jakmile ho zaměřil, soustředil se jen na jeden zdroj a vydal se přímo k němu.
V následující části pokusu vědci ucpali jednu z krtkových nozder. Když byla ucpána levá, krtek se vždy vrhal ke zdroji odprava a naopak. Ačkoliv jídlo našel tak jako tak, trvalo mu to podstatně déle. Dále vědci vytvořili prostor, ve kterém byla potrava umístěna pokaždé ve stejném místě, a to pouze přímo naproti vchodu.
Krtci používající obě nozdry vyrazili přímo ke zdroji, avšak ti s ucpanou jednou dírkou se pohybovali vždy tím směrem, kterým lépe cítili.
Posledním důkazem o krtkově stereo čichu budiž pokus, kdy vědci vsadili plastové trubičky do krtkových nozder, přičemž mířila každá na opačnou stranu. Krtek tak cítil levou dírkou zprava a opačně. V tuto chvíli byl krtek tak zmaten, že popocházel tam a zpět a většinou nebyl schopen jídlo nalézt vůbec.