Právě tak, jako si sami vylepšujeme image na sociálních sítích, věnujeme pozornost i přikrášleným profilům ostatních. Mezi sociální „gramotnosti“ či dovednosti přibyla pod vlivem sociálních sítí jedna nová – schopnost rozpoznat, že někdo na sociálních sítích o sobě vytváří nepravdivý obraz.

Podle čeho od sebe v on-line prostředí nejspíše rozlišíme pravdu a lež? To zkoumala společnost Intel mezi více než 4000 uživateli sociálních sítí v devíti zemích Evropy a Blízkého východu včetně České republiky.

Respondenti z České republiky byli v hledisku identifikování lží o poznání zdrženlivější než respondenti z ostatních zemí: jejich schopnost rozlišit v prostoru sociálních sítí lež od pravdy byla ve většině hledisek deklarována s menší jistotou než byl průměr.

Celých 30 % oslovených uživatelů sociálních sítí přiznává, že není schopno rozlišit pravdu od lži, což je výrazně více než celkový průměr. Výsledek českých respondentů lze interpretovat odlišným způsobem, mimo jiné i nižším sebevědomím či opatrností a nedůvěrou k manipulacím, která je dána historicky dlouhodobou existencí v nesvobodném režimu.

„Téměř polovina českých respondentů (48 %) považuje za nejspolehlivější vodítko statusy, v nichž se objevuje rozpor s reálným životem. Podezření na lež také často vzbuzuje osoba a její minulost, podle které má tendenci posuzovat její výpovědi celých 40 % Čechů.

39 % českých respondentů dokáže rozpoznat fotografie zmanipulované v grafických programech,“ vyjmenovává nejčastější odpovědi Pavel Svoboda, PR manažer společnosti Intel. Schopnost odhalit graficky zmanipulovanou fotografií klesá s věkem – zatímco ve věkové skupině 18 až 24 let je to více než polovina (54 %), nad 55 let necelá třetina (32 %).

Celkově se téměř polovina (48 %) respondentů se shodla, že jako nejpodezřelejší se jí jeví statusy, které jsou až příliš krásné na to, aby mohly být pravdivé.

Mediální gramotnost není naší silnou stránkou – zapracovat na ní musí nejen děti, ale i rodiče

K tomu, abychom se na sociálních sítích mohli pohybovat bezpečněji, potřebujeme zlepšit svou mediální gramotnost. Nízké úrovně mediální gramotnosti jsou si vědomi i sami uživatelé – čtyři pětiny respondentů průzkumu společnosti Intel se domnívají, že o tom na sociálních sítích svědčí zacházení s fotografiemi a videi.

Důkazem deficitu v této oblasti je výrazná poptávka po jasně definovaných pravidlech chování na internetu. Lidé se domnívají, že by si je měly osvojovat už děti s pomocí rodičů. To, že jde o správnou cestu, se podle průzkumu společnosti Intel domnívá 90 % Čechů.

Odborníci jsou s nimi zajedno: sociální sítě patří mezi nejrizikovější virtuální prostředí, což plyne především z možností sdílení osobních údajů, fotografií nebo videí, snadné přístupnosti a anonymity uživatelů.

Sociální sítě jsou rizikové zejména pro děti do určitého věku. Podle organizace E-Bezpečí, která realizuje programy prevence kyberšikany a dalších rizikových komunikačních jevů přímo u dětí základních a středních škol, představují příhodné prostředí pro praktiky, jako jsou kyberšikana, sexting, kybergrooming či kyberstalking.

Postup v oblasti výchovy k mediální gramotnosti lze zintenzivnit jak u dětí ve školách, tak zejména u dospělých. Co se týče dospělých osob, lepší se situace podle poznatků E-Bezpečí u učitelů. „Nejen mladí ale i starší učitelé mají zájem zlepšovat své znalosti a dovednosti v oblasti IT a jejich mediální gramotnost se zvyšuje.

Bohužel se učitelé také často stávají terčem útoků v kyberprostoru a řada z nich se stává našimi klienty,“ dodává Kamil Kopecký z Palackého univerzity v Olomouci, který stojí za projektem E-Bezpečí. Největší rezervy v současné době vidí u rodičů, protože ti jsou v rámci prevence a výchovy nejdůležitější.

„Především na ně je třeba směrovat osvětu. Většina rodičů se nechce v oblasti bezpečnějšího internetu vzdělávat – nemají na to čas a často ani chuť,“ konstatuje Kamil Kopecký. Podpořit mediální gramotnost generace rodičů by podle něj šlo například pomocí mediálních kampaní.

Názor, že mediální gramotnost je potřeba pěstovat už od dětského věku v rodině, podporuje i organizace Safer Internet. „Role školního vzdělávání v této oblasti značně selhává a často je problematika on-line bezpečnosti pouze v rukou nadšených učitelů, kteří sami mají o tuto problematiku zájem.

Je o to důležitější si o on-line rizicích povídat v kruhu rodiny,“ říká Jiří Palyza ze Safer Internet. Co se týče rodinného prostředí, vidí Safer Internet největší problém v tom, že rodiče nemají na děti dostatek času.

„Děti často zůstávají u počítače zcela bez dozoru, počítač je v rodinném prostředí vnímán jako hračka a rodiče se nezajímají o to, jaké činnosti dítě na počítači provádí a zda mu při tom nehrozí nějaká rizika.“.

Sotva poznají písmenka, už jsou na Facebooku

V posledním šetření projektu E-Bezpečí uvedlo přesně 90 % oslovených dětí ve věku 11 až 17 let, že má na některé ze sociálních sítí svůj účet. Ačkoli je zřízení účtu na sociální síti Facebook podmiňováno věkem 13 let, děti tuto hranici často nerespektují.

„Není výjimkou, že profily na sociálních sítích si zakládají už děti raného školního věku. Problém rozhodně není v jejich způsobilosti pracovat s nejmodernější technikou, ale především v nezkušenosti dětí s pohybem v sociálním prostředí a jejich přílišné důvěře,“ analyzuje příčiny zranitelnosti dětí na internetu Jiří Palyza, ředitel společnosti Safer Internet věnující se užívání bezpečného internetu u českých dětí.

Exaktní čísla o tom, kolik dětí v ČR porušuje věkovou hranici pro registraci na sociálních sítích, nejsou k dispozici vzhledem k neexistenci spolehlivého ověřovacího systému kontrolujícího pravost dat při registraci.

Podle organizace Safer Internet může být jistým vodítkem zkušenost z přímého dotazování dětí na školách. „Pokud se ve třídě páťáků zeptáte, kolik z nich má profil na Facebooku, zůstanou nezvednuté ruce u dvou, maximálně tří jedinců ze dvaceti,“ shrnuje konkrétní zkušenosti ze základních škol Jiří Palyza.

Počet českých dětí, které porušují věkovou hranici pro registraci na sociálních sítích, je podle Jiřího Palyzy ve srovnání s dalšími zeměmi Evropské unie nadprůměrný.

Kamil Kopecký nedoporučuje jít cestou zákazů. „Děti si své účty často vytvářejí bez svolení rodičů, tj. za jejich zády. Zákazy ze strany rodičů pouze přispějí k tomu, že si dítě vytvoří účet bez jejich vědomí.

Důležitá je v této situaci zejména prevence,“ konstatuje na základě bezprostřední zkušenosti s cílovými skupinami Kamil Kopecký.