Známý Milgramův experiment se v roce 1963 pokusil objasnit zločiny holokaustu. Dobrovolníci měli pouštět postupně zvyšující se elektrické šoky do těla „žáka“, když odpověděl špatně na otázku. Žák seděl ve vedlejší místnosti a ve skutečnosti byl hercem, který předstíral bolest při šocích.
Dobrovolník slyšel pouze výkřiky za zdí. Výsledky pokusu byly šokující: ani jeden ze 40 pokusných lidí se nezastavil do úrovně 300 V, pět se jich odmítlo podřídit až po hranici 300 V, čtyři po 315 V, dva po 330 V, jeden po 345 V, jeden po 360 V a jeden po 375 V; ostatních 26 došlo až na konec stupnice.To činí 63 % všech případů, ačkoliv se od 330 V z vedlejší místnosti nic neozývalo.
Že by mohl být žák mrtev, ale přesto dobrovolníci pokračovali v experimentu, si Milgram vysvětloval lidskou naprogramovaností k uposlechnutí autority.
Alex Haslam a Stephen Reicher z Univerzity v Queenslandu vytvořili svůj vlastní experiment, přičemž zbořili mýty vyvolané Milgramem. Účastníci jejich výzkumu se nesžili automaticky s danou rolí, hráli ji jenom potud, pokud se s ní byli schopni identifikovat.
Na základě skupinové identity se ovšem nesmířili jednoduše s podřízenou úlohou – naopak je to spíše nutilo vzdorovat.
