Se zařazením tohoto savce, který žil před asi 16 milióny let na území dnešní Patagonie, měli vědci dlouho problém. Někteří jej považovali za vačnatce, jiní za příslušníka linie placentálních savců. Vzhledem k místu jeho nálezu je obojí pravděpodobné:
Jižní Amerika je i dnes známa faunou obojího typu. S určení toho, do jaké linie jej zařadit, pomohlo paleontologům vedeným Johnem Wibleem srovnání s tvorem podstatně starším.
Byl jím savec rodu Cronopio, který žil nejen v době svrchní křídy, ale i několik miliónů let po něm. Z toho však vyplývá, že patřil k těm druhům, které přežily katastrofu na konci křídy, díky níž vymizeli ze světa mimo jiné všichni „neptačí“ dinosauři.
Oba druhy sdílely tolik společných znaků (např. unikátní jednokořenové stoličky), že vědci nemohli dlouho pochybovat a zařadili je do nepříliš známé skupiny Meridiolestida. Nešlo ani o placentální, ani vačnaté savce, ale o nezávislou a samostatnou linii.
Tento jev, tedy nenadálé “zmrtvýchvstání” druhu ve fosilním záznamu, označují vědci jako “Lazarovský taxon”.
