Odhady pohybu hladin moří v minulosti jsou většinou založeny na chemickém složení sedimentů na vytipovaných místech pobřeží. Tato metoda má však jednu významnou nevýhodu: je poměrně nepřesná. A to zvlášť v případech, že se vědci snaží hledět hlouběji do minulosti.
Vědci pod vedením Felco Rohlinga z univerzity v britském Southamptonu již vypracovali tabulku pohybů hladiny Rudého moře za posledních 150 000 let. Aby své závěry potvrdili, vypracovali ještě alternativní metodu a výsledky obou pak porovnali.
Alternativa spočívá v analýze krápníků (konkrétně stalaktitů), která se nachází v Izraeli nedaleko od mořského pobřeží. Pro noření se do hlubin času využili pátrání po poměru uranu a thoria, na které se uran po nějakém čase rozpadá.
Srovnáním obou přístupů pak získali bezprecedentní přesnost rozlišení: 200 let.
Podle nových výsledků je zřejmé, že k nejrychlejšímu růstu hladiny, asi o 1,2 – 2 metry za století, došlo za posledních 150 000 prakticky 2x a to vždy v souvislosti s ukončení období masivního zalednění.
Tempo zvyšování, patrné v současnosti, je ve srovnání s tím nejrychlejším patrným z minula o dost menší.
