Jedním ze základních zákonů optiky je, že hladké plochy polarizují světlo. Podstata tohoto jevu je složitější, důležitým praktickým důsledkem však je, že díky tomuto optickému jevu se při dopadu světelného paprsku ryby oku predátora snadno prozradí.

Jste-li však živočichem, jehož hlavní touhou je skrýt se před zraky hladových predátorů, pak vám tento fyzikální jev nehraje příliš do karet. Britští fyzikové Tom Jordan a Julian Partridge z univerzity v Bristolu však ukázali, že povrch těla stříbřitě zbarvených ryb, k nimž patří i herinkové, sardinky či šproty, dokáží tuto nevýhodu obejít.

Za efekt „zneviditelnění“ je zodpovědné zvláštní aranžmá krystalů látky guaninu, který má v organismu mnohostranné použití. V první řadě je jednou ze základních stavebních cihliček DNA a RNA. V krystalické formě je však také obsažen guanu (tedy trusu ptáků či ryb) a také v rybích šupinách, jimž dává charakteristický lesk (je proto např. součástí laků na nehty).

Podle zjištění britských vědců obsahují rybí šupiny nikoliv jeden, ale dva typy guaninoývh krystalů. Právě jejich kombinace vytváří efekt, díky němuž je odraznost jejich povrchu maximální z prakticky jakéhokoliv úhlu a ryby tak ideálně splývají s prostředím. .

Vědci doufají, že může jít o další „nápad matky přírody“, který by bylo možné odkoukat při výrobě optických technologií.