Příslušníci některé druhů žraloků se rádi sdružují do velkých skupin. Příkladem mohou být obrovská hejna žraloků kladivounů v blízkosti mořských ostrovů, které jim poskytuje dostatek potravy. Žraloci však většinou plavou vedle sebe a svých kolegů si vlastně nevšímají:
jejich společný výskyt na jednom místě byl proto dlouho považován spíše za vedlejší efekt zdrojů potravy. .
Tristan Guttridge z Bimini Biological Field Station v Miami na Floridě nedávno zkoumal chování mladých žraloků citrónových (Negaprion brevirostris) a zjistil, že za jejich potřebou sdružování stojí ještě jiný důvod:
dokáží se od sebe vzájemně učit! Toto chování je známé od řady suchozemských obratlovců i ryb, nikdy však nebo pozorováno u chrupavčitých obratlovců. Dalším cílem Guttridgeových výzkumů je zjistit, zda mají žraloci individuální osobnost srovnatelnou alespoň v nějakém ohledu s osobností nás lidí.
