Dalekohled ESO/VLT pořídil nový snímek galaxie NGC 1187. Tato působivá spirála se nachází asi 60 milionů světelných let od nás a na obloze ji naleznete v souhvězdí Eridanus. V této galaxii byly za uplynulých třicet let pozorovány dva výbuchy supernovy.

Ten poslední v roce 2007. Uvedený snímek je nejdetailnějším záběrem této galaxie, jaký byl kdy pořízen.

Galaxii NGC 1187 [1] pozorujeme téměř shora, což nám poskytuje dobrý výhled na její spirální strukturu. Rozeznat lze 6 nápadných spirálních ramen, z nichž každé obsahuje velké množství plynu a prachu. Namodralé shluky viditelné v jednotlivých ramenech jsou známkou přítomnosti mladých hvězd, které vznikly z oblaků mezihvězdného plynu.

Při pohledu do středu galaxie spatříme žlutě zářící galaktickou výduť. Ta je složena především ze starých hvězd, ale také z plynu a prachu. V případě galaxie NGC 1187 se však spíše než o sférickou výduť jedná o nenápadnou centrální příčku.

Předpokládá se, že tyto protažené struktury jsou důležitým mechanismem, který umožňuje přesun plynu ze spirálních ramen do středu galaxie. Tím je podporován zrod nových hvězd i v centrální oblasti.

Na snímku lze kolem dominantní galaxie spatřit řadu mnohem slabších a vzdálenějších hvězdných ostrovů. Některé dokonce svítí přímo skrz ramena NGC 1187. Jejich načervenalá barva nápadně kontrastuje se světle modrým nádechem, který bližšímu objektu propůjčují mladé hvězdokupy.

NGC 1187 vypadá klidná a neměnná. Od roku 1982 v ní však byly pozorovány hned dvě supernovy. Výbuch supernovy je bouřlivý proces, který doprovází zánik buď hmotné hvězdy a nebo bílého trpaslíka vázaného ve dvojhvězdném systému [2].

Tyto exploze patří k procesům ve vesmíru, při kterých se uvolňuje největší množství energie. Jsou tak jasné, že na krátkou dobu přezáří celou galaxii. Po několika týdnech či měsících však zeslábnou. Za tuto krátkou dobu supernova vyzáří tolik energie, jako Slunce za celou dobu své existence.

První supernova SN 1982R [3] byla v galaxii NGC 1187 zpozorována v říjnu 1982 a objevili ji astronomové pracující na observatoři ESO La Silla. Druhou supernovu SN 2007Y objevil v roce 2007 amatérský astronom Berto Monard z jižní Afriky.

Astronomové po celém světě zkoumali tuto supernovu různými přístroji [4] velmi podrobně a sledovali ji téměř jeden rok. Tento pohled na galaxii NGC 1187 vznikl v rámci studia této supernovy dlouho po maximu její jasnosti. Supernova je však stále patrná poblíž spodní části snímku.

Uvedený snímek vznikl na základě dat, která získal přístroj FORS1 připojený k dalekohledu ESO/VLT na observatoři Paranal v Chile.

– TZ Evropská jižní observatoř ESO –

Poznámky

[1] Galaxii NGC 1187 objevil v roce 1784 William Herschel v Anglii.

[2] Jeden z typů výbuchů supernovy nastává v závěrečné fázi vývoje velmi hmotné hvězdy – s hmotností minimálně 8krát převyšující naše Slunce – když hvězda vyčerpá palivo a není dále schopná odolat gravitačnímu kolapsu, a tak exploduje.

Jiný typ výbuchu supernovy nastává ve dvojhvězdném systému, ve kterém uhlíko-kyslíkový bílý trpaslík nasává hmotu z hmotnější druhé složky dvojhvězdy. Jakmile nashromáždí dostatečné množství hmoty, hvězda zkolabuje a opět vybuchne jako supernova.

[3] Za označování supernov po jejich objevu odpovídá Mezinárodní astronomická unie. Označení je složeno z roku objevu a následuje jedno nebo dvě písmena pořadového značení. Prvních 26 supernov dostává písmena od A do Z, další jsou pak označovány dvojicí malých písmen.

[4] Další informace o supernově SN 2007Y naleznete v odorném článku autorů Stritzinger a kol.