Studii, jejíž závěry byly prezentovány na nedávné konferenci  Asociace pro vědecké studium vědomí v jihoanglickém Brightonu, mají na svědomí francouzští vědci pod vedením Fabiena Perrina z univerzity v Lyonu.

Vědci provedli jednoduchý test. Osobám, které se momentálně vyskytovaly ve stavu kómatu či stavu velmi blízkém, předčítali řadu jmen. Součástí řady bylo i jejich vlastní jména, na které každý člověk reaguje výraznějším způsobem. Reakci pochopitelně měřili prostřednictvím elektroencefalografu.

Aby reakci zesílili, pustili v druhé části pokusu pacientům buď jejich oblíbené hudební skladby, nebo jakýsi „hudební hluk“.  Výsledky u pacientů v komatu pak srovnali s výsledky běžných zdravých pacientů.

Ukázalo se, že hudba měla na rozeznávání vlastního jména skutečně neopominutelný vliv.

A čím byl tento efekt způsoben? Perrin zatím nabídl dvě teorie. Podle první aktivuje poslech známé hudební skladby autobiografickou paměť a rozpoznání vlastního jména se tak stává snadnějším. Podle druhé představy provokuje hudba vědomou aktivitu, díky níž je potom vlastní jméno snadno rozpoznatelné.