Tvorba kyborgů, tedy kombinace živého organismu a stroje, je stále častějším předmětem výzkumu vědců z nejrůznějších oborů. Jistou formu kyborga nedávno vypěstovali na svých Petriho miskách i vědci z amerického Harvardu.

Mezi srdečnímu buňkami myší se proplétaly drátky a tranzistory.

Anorganické „lešení“ pro růst buněk (tzv. „scaffold“) patří již ke zcela běžným nástrojům současné vědy. Zatím se však vždy jednalo o záležitost pasivní: buňky nové tkáně zkrátka dodané lešení spíše orůstaly.

Tým pod vedením Charlese Liebera z Harvardovy univerzity však vytvořil lešení, které je podstatně aktivnější. Drátky a tranzistory, jimiž je tvořeno, dokáží monitorovat elektrickou aktivitu buněk.

Výsledná „kyborgovská“ tkáň se tak stává ideálním prostředím pro testování efektů nejrůznějších léčiv na živé biologické systémy.