Anorganické „lešení“ pro růst buněk (tzv. „scaffold“) patří již ke zcela běžným nástrojům současné vědy. Zatím se však vždy jednalo o záležitost pasivní: buňky nové tkáně zkrátka dodané lešení spíše orůstaly.
Tým pod vedením Charlese Liebera z Harvardovy univerzity však vytvořil lešení, které je podstatně aktivnější. Drátky a tranzistory, jimiž je tvořeno, dokáží monitorovat elektrickou aktivitu buněk.
Výsledná „kyborgovská“ tkáň se tak stává ideálním prostředím pro testování efektů nejrůznějších léčiv na živé biologické systémy.
