Chování dětí zřejmě souvisí také s tím, jaký zájem o novorozence měli jejich otcové. Podle aktuální studie klinických psychiatrů z Velké Británie mají děti v 1. roce svého života méně problémů s chováním, když o ně jejich tátové aktivně pečovali v novorozeneckém období (do jejich 3 měsíců). Je to poprvé, co tento byl tento zjevný vliv otců na děti prokázán.
Vědci z univerzity v Oxfordu chtěli odhalit rizikové faktory pro vznik a vývoj poruch chování u dětí. Poruchy chování jsou nejčastějším psychologickým problémem, který děti postihuje. Ty jsou navíc dále spojeny s celou řadou problémů v dospívání a dospělosti, včetně neúspěchů ve škole, delikvence, odmítání ze strany vrstevníků a špatným psychiatrickým a fyzickým zdravím.
Výzkumy naznačují, že kořeny těchto problémů často sahají už do předškolních let. Současný výzkum ukazuje, že kořeny těchto problémů mohou vzniknout již v kojeneckém věku z důvodů nedostatečné péče ze strany otců.
Do současné studie bylo zapojeno 192 rodin, které žijí ve Velké Británii a zkoumal se vztah mezi otcem a dítětem v časném poporodním období a chování dítěte v pozdějším věku. Vědoucí výzkumu Paul Ramchandani potvrdil, že děti měly větší problémy, když jejich otcové byli mimo domácnost, stranili se nebo nevěnovali péči o novorozence náležitou pozornost (doslova že „byli svými myšlenkami pryč“).
Navíc se ukázalo, že více problémů vyplývajících z absence aktivních otců se týkalo synů, než dcer. Podle vědců to naznačuje, že chlapci jsou citliví na působení svého otce už od útlého věku.
Proč děti zlobí? Vědci si své zjištění zatím vykládají nejednoznačně. Zdá se, že nedostatek otcovské invence by mohl odrážet i širší problémy v rodinných vztazích. Další možností je, že špatné chování dítěte představuje dětský pokus o vyvolání rodičovské reakce, kterou už dlouhodobě postrádá.