Řeklo by se, že v přírodě snadněji přežijí ti živočichové, na které si díky jejich velikosti nikdo netroufne. Příkladů, že tomu tak není, by však mohl dát každý paleontologický elév bezpočet. S přesnou kvantifikací tohoto jevu přišel nedávno na konferenci ekologů biolog Eric Abelson ze Stanfordské univerzity.
Srovnal dostupné údaje o poměru velikosti mozku a těla u celých 229 druhů řádu šelem z posledních 40 miliónů Severní Ameriky. Druhou, srovnávací skupinu, tvořilo 147 druhů současných amerických savců ze 6 různých řádů.
V obou skupinách vynesl poměr kýžený poměr na křivku a srovnal ji s údaji o úspěšnosti úspěšností druhů. Velké překvapení se nekonalo. U druhů, které vážily méně, než 10 kg, byl hlavním parametrem vedoucím k nevyhynutí nebo nezařazení do Červené knihy výhodný poměr mezi velikostí mozku a těla.
Tato výhoda lehce klesala při hmotnosti nad 10 kg. Tato zvířata jsou totiž mnohem citlivější na proměny v nejrůznějších parametrech prostředí, jako je predační tlak či dostupnost omezených zdrojů. Přesná rada tedy zní: chcete-li přežít, mějte větší mozek, ale buďte zároveň malí!
