Vědci z univerzity v Cantenbury na Novém Zélandu, vedení geologem Christopherem Ozem, zkoumali proces zvaný hydrolýza olivínu. Ten se přirozeně odehrávají v blízkosti hydrotermálních průduchů a to díky reakci olivínu s vodou. Výsledkem reakce je materiál serpentinit, vodík a metan.
Vědci provedli dva typy testů. Nejprve změřili podíl vodíku a metanu v situaci, kdy nebyly přítomny žádné živé organismy. Druhé měření se odehrávalo již za přítomnosti bakterií, které hydrotermální průduchy v pozemských podmínkách většinou kolonizují.
Podle jejich zjištění je větší zastoupení metanu stopou mikrobiálního života. Bakterie jej totiž vytvářejí jako koncový produkt svého vlastního metabolismu.
„Tyto experimenty nám skutečně přivodily „aha-moment“. Uvědomili jsme si, že tato metoda by mohla být snadno využita při pátrání po stopách života na jiných planetách,“ vysvětluje Oze. Změření poměru obou plynů je dnes poměrně snadno uskutečnitelné.
Jediné, co je třeba udělat, je vyslat na Mars robota, který se posadí vedle hydrotemálního průduchu a nařídit mu, aby „čichal“ v okolní atmosféře.
