Lidé mají mezi živočichy s velkými mozky jen velmi málo konkurentů. Nejblíže jsou lidem delfíni, poměrem velikosti mozku k tělesné hmotnosti se řadí těsně pod lidstvo a nad šimpanze. Vědce i proto mozek delfínů nepřestává fascinovat.
Nyní přichází s novou analýzou genetických změn, které vedly k vývoji tak velkého mozku. Aby vědci zjistili, jak vypadala molekulární evoluce u delfínů, Michael McGowen, evoluční biolog z Waynské státní univerzity v Detroitu v Michiganu, a jeho kolegové porovnali delfíní genom s genomy dvou blízkých suchozemských příbuzných – krávy a koně.
Z přibližně 10 000 proteinů kódujících geny rodu delfín vědci identifikovali 228 mutací, které se objevily napříč populací. Z pohledu přirozeného výběru se vědci domnívají, že všechny tyto mutace jsou výhodné.
27 z nich bylo specificky spojených s nervovým systémem, včetně transthyretinu, který pomáhá transportovat glukózu přes hematoencefalickou bariérou a microcephalin, který má částečný vliv na mozek a velikosti hlavy. Kromě toho vědci objevili důkaz pozitivního výběru v genech ovlivňujících kardiovaskulární systém.
Autoři věří, že tyto úpravy byly klíčové pro rozvod krve a kyslíku do tkání během dlouhých ponorů. Další změny ukazují malého počtu genů provedených v rámci mitochondrií, což ukazuje, že se musel zlepšit metabolismus, aby mohl předat většímu mozku dostatek energie.
Fyzické změny potřebné pro přizpůsobení životu ve vodě se objevily poměrně rychle, zhruba mezi 5 000 000 až 10 000 000 lety. McGowen se proto domníval, že by se měly mutace v genech vyvíjet také stejně rychle.
Analýza však ukázala opak. Delfíní genom se mutoval mnohem pomaleji a zajímavé je, že lidské genomy také ukazují podobné zpomalení mutační rychlosti. I když se zatím není jistý proč, má McGowen hypotézu:
tento pomalý mutační vývoj může být nějakým vedlejším účinkem rychlého metabolismu a velkých mozků.