Stovky let bylo klevetění odsuzováno jako nevhodné tlachání, které snižuje důvěryhodnost. Bavit se o někom za jeho zády bylo obecně považováno za projev nevychovanosti. Podle vědců si naopak můžeme pomlouvání začít vážit. Zdá se, že drby totiž společnosti prospívají.
„Pomluvy byly zřejmě kritizovány nezaslouženě. Našli jsme důkaz, že hrají důležitou roli v udržování veřejného pořádku,“ říká sociální psycholog Robb Willer z prestižní Kalifornské univerzity v Berkeley v USA. „Hodně drbů totiž řídí zájem o ostatní a má tak pozitivní sociální účinky,“ dodal.
Šíření pomluv tedy podle vědců pomáhá sledovat špatné chování a upozorňuje na delikty. Vědci ke svému překvapivému závěru došli sérií experimentů, při nichž účastníci výzkumu hráli takzvané ekonomické hry na důvěru.
Tyto hry mají vědci v oblibě, neboť při nich lze empiricky hodnotit velkorysost. Princip tkví v tom, že čím více jsou hráči ochotni se podělit se svými protihráči, tím mají větší zisk oni sami.
Drby léčí
V prvním experimentu vědci monitorovali tepovou frekvenci 52 dobrovolníkům, zatímco sledovali hráčský duel. Podle výsledku bylo jasné, že jeden z hráčů podvádí a hromadí všechny body.
Monitor pulzu ukázal, že všem divákům, jakmile si všimli podvádění, vzrostl tep. Většina pak využila příležitosti a varovala podvodníkova protihráče. Jakmile vypustili pomluvu, tep se zase srovnal. Pomlouvání má tedy terapeutické účinky.
„Šíření informací o špatném chování druhých, které na vlastní oči viděli, umožňuje lidem cítit se lépe. Tlumí tak frustraci, která pomluvu vyvolala,“ říká Willer. Takto silná je touha upozornit ostatní na nevhodné chování osob, kterým všichni obětovali peníze.
Celkově výsledky ukazují, že lidé potřebují odhalit nectnosti druhých, zejména pokud to pomůže zachránit někoho před vykořisťováním.
Nutkání pomlouvat!
V druhém pokusu zase 111 účastníků vyplnilo dotazník, který zjišťoval míru altruismu, a pak se účastnili hry s podvádějícím hráčem. Ti, kteří vykazovali před hrou větší ochotu spolupráce s druhými, po setkání s falešným hráčem projevili nejvíce frustrace a zklamání.
„A právě těm se také nejvíce ulevilo, když se s pomluvou svěřili někomu dalšímu,“ říká Willer.
Třetí experiment už byl morálně náročnější, poněvadž lidé se mohli vzdát svého zisku, když uvidí švindl a budou na něj chtít ostatní upozornit. Z 45 účastníků se 34 rozhodlo vzdát svého zisku, jen aby mohli varovat ostatní, i když to nic nezměnilo na výsledku sobeckého hráče.
„Štědří a morální lidé budou s největší pravděpodobností hovořit o nedůvěryhodných osobách, protože se obávají o blahobyt druhých,“ vysvětluje Robb Willer.
Pozor, jsi sledován!
Ve čtvrtém a posledním pokusu vědci rekrutovali 399 účastníků z 30 různých amerických měst, aby stejnou hru hráli on-line po internetu. Hráči hráli o slosovatelné losy, za které pak mohli dostat 50 dolarů nebo oblíbený iPod.
Byli ovšem upozorněni, že jejich hru vidí i přes internet lidé, kteří mohou v případě podvodu upozornit na jejich nekalé praktiky, a pak budou ze hry vyloučeni.
V této situaci, kdy hráči měli dostatečný důvod hromadit majetek, však hrozba udavačů zapůsobila tak, že lidé hráli férově a velkoryse. Zajímavé je, že hrozba pomluvy měla největší dopad na ty, které dotazník vyhodnotil jako více sobecké jedince s asociálními tendencemi.
Evoluční výhoda
Podle sociálních psychologů pak výsledky těchto čtyř experimentů ukazují, že drby mohou hrát důležitou roli při udržování společenského řádu. A odpověď hledají v evoluci.
„Naši předci začali žít ve skupinách, a tak začali sledovat chování všech členů skupiny,“ říká Willer. To byl podnět k rozvoji jazykových praktik, zejména tedy drbů jako prostředku pro sdílení informací o dobrém či špatném chování členů skupiny.
Jak fungují zlé a hanlivé pomluvy?
To vědci zatím nevědí. Současná studie se zaměřila pouze na informace motivované altruismem. Zlomyslné pomluvy jsou zcela reálné. Někdy je lidé volí jako způsob boje se svými nepřáteli. Zřejmě kvůli nim se podle vědců na drby jako celek nahlíží negativně.