Podle nové studie prospívají klimatické změny zvláště albatrosům. Ti díky silnějším větrům mohou rychleji létat, a tedy lovit potravu. Přibývají lépe na váze a díky teplotě mají i více potomků než v 70. letech 20. století.

Tropické ptactvo se zase snaží uniknout na vrcholky hor. Je to však vhodné a žádoucí?

Důkazy z oblastí mírného podnebního pásu Evropy i Ameriky ukazují, že mnohé druhy živočichů a rostlin se kvůli zvyšujícím se teplotám stěhují na sever, rodí nebo kvetou dříve. Tropičtí ptáci se zase vůli změnám klimatu stěhují do vyšších nadmořských výšek.

Úprk do hor

Jenom samotný přesun na sever ptákům totiž nepomáhá, protože tropické teploty se se zeměpisnou šířkou příliš výrazně nemění. „Přesun ptactva do vyšších nadmořských výšek je jediný způsob, jak mohou teplotám utéct.

Bohužel však existuje jen málo historických dat, která mohou sloužit jako základní linie pro srovnání v čase,“ říká German Forero-Medina, doktorand Durhamovy univerzity v Severní Karolíně v USA a hlavní autor studie.

„Je to vůbec první studie, která hodnotí dopady oteplování na pohyb tropických ptáků ve vyšších nadmořských výškách,“ říká profesor Stuart Pimm z centra Ochrany přírody na Durhamově univerzitě a spoluautor studie.

Na túru po Peru

Autoři nově zveřejněné studie se v roce 2010 zúčastnili biologické expedice na odlehlé pohoří Cerros del Sira v centrálním Peru. Toto místo prý předtím navštívilo pouze několik ornitologů. Topografický, geologický a klimatický komplex hor uchovává izolované lokality s unikátní ptačí komunitou.

Forero-Medina a jeho kolegové použili při výzkumu také údaje, shromážděné při výzkumu místních ptačích druhů v roce 1970 a porovnali historické a současné rozložení ptactva.

Pomalí ptáci uhynou

„Použití 40 let starých dat je převratné, poněvadž jde o vůbec první shromážděné údaje z této oblasti,“ říká Forero-Medina. Biologové porovnáním dat zjistili, že od 70. let se opravdu mnoho ptačích druhů posunulo do hor, ovšem přesuny neproběhly v tak velké míře, jak vědci na základě zvýšení teplot v průběhu čtyř desetiletí odhadovali. Vědci se bojí, že se pomalí ptáci v nížinách již neudrží a uhynou.

„Tohle může být špatná zpráva,“ říká Stuart Pimm. Vědci se totiž bojí, že se pomalí ptáci v nížinách již neudrží. Druh může zaniknout, i když se přestěhuje do vyšších nadmořských výšek, pakliže se tam prostě vyčerpají zásoby.

Když však ptáci zůstanou v nížinách, budou mít sice větší lokalitu pro hledání potravy, ale můžou se přehřát.

Nyní je pro vědce důležité popsat, co se přesně s tropickými druhy ve vyšších nadmořských výškách děje. „Zhruba polovina ze všech ptáků světa žije ve výškách 3500 metrů nad mořem a výše. Z těchto druhů může být více než 80 % tropického ptactva,“ vysvětluje Forero-Medina.

Vyhyne 600–900 druhů!

Do budoucnosti tropických ptáků hledí také čerstvě zveřejněný výzkum, který přezkoumal závěry téměř 200 vědeckých studií, týkajících se tématu tropů a globálního oteplování.

Změna klimatu přinese problémy mnoha tropickým ptákům, zejména těch, kteří žijí v horách, v pobřežních lesích a na malých plochách. Navíc jim bude hrozit úbytek přirozeného prostředí, nemoci a konkurence mezi druhy.

„Z 10 000 druhů ptáků žije trvale v tropech asi 6100 druhů. Z celosvětové ptačí populace hrozí vyhynutí 12,5 % druhů. Během výzkumu jsme pátrali po tom, kolika z nich hrozí vyhynutí právě kvůli změnám klimatu,“ konstatuje biolog Cagan Sekercioglu z Univerzity v Utahu. S největší do roku 2100 uhyne 600–900 druhů.

Ptáci jako teploměr?

„Ptáci jsou vlastně takovými kanárky v uhelném dole – je těžké se vyhnout této metafoře – pro zobrazení dopadu globálních změn na světový ekosystém a na lidi, kteří jsou na těchto ekosystémech závislí,“ dodává.

Na ptactvo nebudou hrozit jen zvýšené teploty. Vědci očekávají větší anebo častější extrémní výkyvy počasí, jako jsou sucha, vlny veder, požáry, chlad a „stoleté“ bouře a hurikány. Ptáci by totiž mohli vydržet zvýšení teploty, ale hrozí, že extrémní počasí jim zničí biotopy.

Na ptáky jdou smrště

„Bilance důkazů ukazuje na nárůst počtu intenzivních tropických hurikánů,“ říká vedoucí studie Sekercioglu. To bude mít přímý vliv na tropické ptactvo žijící v pobřežních a ostrovních biotopech. Je ovšem obtížné předvídat, jak se spolu zkombinuje ztráta lokality, nové typy chorob, invazivní druhy, lov a znečištění ovzduší s klimatickými změnami.

V některých případech však ztráta přirozeného prostředí (kvůli zemědělství a rozvoji měst) může urychlit vymírání ptáků změnou klimatu  téměř o 50 %.

Navíc tropické druhy, ve srovnání s ptactvem z mírného pásu, které je během roku vystavenou celé řadě teplotních změn, jsou tropičtí ptáci zvyklí na stabilní podnebí. Podle vědců je tak pravděpodobné, že tropičtí ptáci s rychlými klimatickými změnami neudrží krok.

Spokojený albatros

Zatímco většina zvířat změnou klimatu trpí, zdá se, že albatrosům naopak prospívá. Na Crozetových ostrovech, které leží přibližně v prostředku jižní části Indického oceánu (doslova na půli cesty mezi Madagaskarem a Antarktidou) zkoumají evropští vědci albatrosy stěhovavé už 40 let.

Vědci právě vyhodnotili naměřená data a porovnali je s letitým výzkumem.

Vyšší teploty v posledních dekádách způsobily kromě jiného také zvýšení rychlosti větru nad jihozápadním Indickým oceánem. Rychlejší vítr umožnil albatrosu Diomedea exulans, který má největší rozpětí křídel ze všech žijících druhů ptáků, pohybovat se při lovení nad mořem mnohem rychleji. A to je velká pomoc zvláště při hnízdění.

Zvyšuje se „chovatelský úspěch“

Odborníci díky miniaturním kamerám mohli monitorovat pohyb albatrosů až do vzdálenosti 3500 kilometrů od kolonie. Zjistili, že albatrosi kvůli povětrnostním podmínkám změnili své vyhledávací vzorce. Ačkoliv se zvýšila díky větru jejich rychlost, celková vzdálenost, kterou ptáci při shánění potravy urazí, se však za léta nezměnila.

„To znamená, že při inkubaci vejce stráví méně času na moři a tím se zvyšuje chovatelský úspěch,“ vysvětluje Henri Weimerskirch z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum.

Například v roce 1970 trvala lovecká výprava jednoho albatrosa v průměru 12,4 dne. V hnízdní sezoně roku 2008 už to bylo jen 9,7 dne. Díky kratším výpravám za potravou se snížila úmrtnost vajíček i mláďat.

V roce 1970 se vylíhlo 66 % vajíček, roku 2008 už to bylo 77 %.  Současně se průměrná hmotnost dospělého albatrosa se za posledních 20 let zvýšila přibližně o 1 kilogram. Podle vědců je to dobrá zpráva:

Silnější ptáci budou lépe odolávat silným větrům, které mohou přinést pokračující klimatické změny.

Albatros si poradí i s chobotnicí!

*Albatros stěhovavý (Diomedea exulans) je velký mořský pták z čeledi albatrosovitých. Vyskytuje se na všech oceánech jižní polokoule. Albatros stěhovavý má velkou hlavu a dlouhý silný zobák, ze všech současných ptáků má největší rozpětí křídel, v průměru 3,1 m.

Největší ověřené rozpětí činí 3,7 m, ale existují i zprávy o rozpětích přes osm metrů! Díky svým obrovským křídlům může albatros stěhovavý trávit dlouhé hodiny ve vzduchu. Za den může nalétat až tisíc kilometrů.

*Pták je na délku asi 1,35 m dlouhý a váží mezi 6 a 12 kg. Samice jsou o něco menší než samci. Zaznamenán je také první let jednoho mláděte, při kterém vážilo 16,1 kg.

*Dospělí ptáci jsou bílí s černobílými křídly. Zabarvení se s věkem mění. Samci mají křídla bělejší, jen jejich konce jsou černé.

*Požírá zejména chobotnice, korýše a menší druhy ryb, vyhledává také uhynulé mořské živočichy plovoucí na hladině. Hnízdí v početných koloniích na mořských útesech. Do hnízda klade jediné, světle zbarvené vejce s tmavším skvrněním, které je asi 10 cm dlouhé a na jehož inkubaci se střídavě podílejí oba rodiče.

Mládě po vylíhnutí následně v jejich blízkosti setrvává celých 9 měsíců, což znamená, že pár může hnízdit maximálně jednou za dva roky. Albatros stěhovavý je poměrně dlouhověký pták, může se totiž dožít až 80 let.