Déja vu. Dostaví se často při situaci, kdy má jedinec pocit, že stejnou situaci již zažil, ovšem zároveň ví, že taková situace nikdy nenastala a ve skutečnosti se děj odehrává teprve nyní. Dosud nikdo tento jev, (který postihuje až 85 % populace, čili je vlastně běžný a normální) spolehlivě nevysvětlil.
Se svou teorií přichází vědci ze Středoevropského technologického institutu v Brně. Domnívají, se že pocit déja vu má neurologický původ. Vědci zjistili, že v mozku lidí, kteří déja vu zažívají, jsou určité struktury významně menší než u těch, u kterých se déja vu nikdy nevyskytlo.
U 113 zdravých dobrovolníků výzkumníci pečlivě vyšetřili mozek a porovnali velikosti jednotlivých mozkových oblastí jedinců, kteří nikdy déja vu nezažili, a těch, u nichž se déja vu vyskytuje. Analýza prokázala drobné, ale statisticky významné rozdíly v množství šedé hmoty v některých oblastech mozku, zejména v obou hipokampech, malých strukturách na vnitřní straně spánkových laloků, kde „sídlí“ paměť a vzpomínky. Jedinci prožívající déja vu mají tyto struktury významně menší.
Déja vu podle objevu souvisí s fungováním hipokampů. Vědci se domnívají, že jde o určitou drobnou ‚chybu v systému‘, způsobenou vyšší dráždivostí hipokampů. Ta je důsledkem změn v nejcitlivějších oblastech mozku, které zřejmě nastaly v průběhu vývoje nervového systému. Zatím však netuší, co přesně jev déja vu spouští.
