Vědci od vedením Sarah Marshall-Pesciniové z univerzity v Miláně předložili psům dvě misky. Jedna byla menší a jídlo na ní bylo rozmístěno v jedné celistvé porci. V druhé, větší, bylo naopak rozděleno na 6 menších porciček.
Když dostali psi na výběr, ze které misky se nažrat, vybrali si pochopitelně misku větší. Přítomnost jejich pána však celou situaci změnila.
Když jejich pán naznačil, že z nějakého důvodu dává přednost porci menší, psi se později oportunisticky přesunuli k této misce. Nereagovali však na každý signál. Nejméně fungovalo, když člověk k misce jen přisedl a jídla se nedotkl.
Naopak největší pobídkou pro spoluúčast na hostině pro psy bylo, když člověk seděl u misky a jeho pohled přebíhal mezi jídlem a psem. Vědci mají za to, že pro spuštění chování bylo jasné vykázání záměru ze strany lidí.
