Řada laiků si fungování genetiky představuje velmi zjednodušeným způsobem. Každý znak organismu (fenotypový projev) má svůj jednoznačný protějšek v jednom genu. Tak např. existují geny pro modré oči či pro výšku.
Tato zjednodušená představa však v reálu v drtivé většině případů nefunguje. Jednotlivé znaky jsou podmíněny součinností velmi pestré palety nejrůznějších genů, kterých často bývají i desítky. Z pátrání po genetických podmínkách lidské malého lidského vzrůstu se tak stává nesmírně složitá záležitost.
Výzkumu tohoto jevu se nedávno věnoval tým genetičky Sarah Tishkoffové z univerzity ve Philadelphii. Prozkoumala 57 genomů Pygmejů a 39 genomů vyšších lidí, žijících v jejich sousedství, kteří hovoří bantuskými jazyky.
Pygmejové a Bantuové se v oblasti západní Afriky po staletí mísí. Vědci potvrdili, že čím více bantůských předků člověk měl, tím vyšší měl i postavu. Vědci se dále snažili nalézt přesné geny, které se regulace výšky účastní.
Zatím však zcela nedospěli k cíli. Genetik Paul Verdu z prestižní univerzity ve Stanfordu však přiznává týmu své kolegyně kredit a komentuje ji slovy: „Jde o významný krok na cestě k pochopení, které genetické faktory ovlivňují výšku postavy Pygmejů. Definitivní pochopení však zůstává stále skryto.“.
