Ačkoliv všichni vidíme svět kolem sebe jako plný barev, vědec kroutí hlavou. Nic jako barvy totiž ve světě neexistuje. Barva vzniká až díky tomu, že svět vnímáme. Tedy přesněji řečeno, jak důsledek toho, že naše světločivné orgány zachytí elektromagnetické vlnění ve viditelné oblasti (světlo) o jisté vlnové délce. Jednotlivým barvám pak odpovídají různé vlnové délky světla.
Italští vědci zkombinovali dva přístupy. První, čistě fyzikální, spočíval rozpoznání, které barvy vůbec dokáže lidské oko rozeznat. (Tedy jejich vlnové délky jsou dostatečně rozdílené.) Pro zjištění, v jakém pořadí názvy pro barvy vznikají, vytvořili následující situaci.
V počítačové simulaci nechaly dvě osoby („mluviče“ a „naslouchače“) vést fiktivní rozhovor o barvách okolo nich. Ani jeden z nich však dopředu neznal žádné názvy pro barvy – ty si museli během svého virtuálního rozhovoru teprve dohodnout.
A jejich závěr? Názvy pro barvy se ustavovaly v tomto pořadí: červená, purpurová, fialová, žluto-zelená, modrá, oranžová a azurová.