Častou náplní práce restaurátorů, archivářů či kurátorů umění je práce se starými listinami či skicami a kresbami. Jedna taková je například výše uvedená skice florentského malíře Domenica Ghirlandaia, který učil i slavného Michelangela.

Obrázek z druhé poloviny 15. století je však už stárnutím poničený a zdá se, že čas ostatních zažloutlých papírů, knih i tisků je konečný.

Právě na změny papíru z 15. století se zaměřil výzkum vědců z univerzity v Římě. Pod vedením A. Mosca Conteho se snaží zastavit degradaci papíru, respektive přijít na to, co za ní stojí. Vědci již dlouho vědí, že žloutnutí listů papíru je především důsledkem oxidace celulózových vláken.

Ta vytváří nové funkční skupiny, které jsou takzvanými chromofory (nositeli barevnosti) a jsou schopné selektivně absorbovat světlo. Až dodnes však nebyl k dispozici podrobný popis chromoforů, které v listech papíru stárnutí způsobují.

Italští vědci se proto změřili na optické vlastnosti renesančního papíru a srovnávali jej s hodnotami papíru vzniklém v současnosti, který vědci nechali uměle stárnout v odlišných podmínkách.

Výsledky ukazují, že v procesu žloutnutí hrají prim „aldehydické“ chromofory (mají uhlíkový atom vázaný dvojnou vazbou k atomu kyslíku a jednoduchou vazbou vázaný k vodíku). Vědci věří, že by se díky jejich výsledku mohla vyvinout chemikálie, která by zastavila či dokonce zvrátila proces žloutnutí, poněvadž by zastavila  díky proces jejich oxidace těchto konkrétním chromoforům. Zatím se však vědci bojí, že by takový lektvar nakonec papír mohl poškodit sám.