Evropská kosmická agentura ESA představila v rámci interaktivní výstavy v Amsterdamu využívání satelitní komunikace v letecké dopravě. Jde o součást průkopnického projektu Iris, která má usnadnit život pilotům a leteckým dispečerům. Do roku 2020 má systém Iris umožňovat posádkám letadel vyměňovat si elektronické zprávy s letovými kontrolory – a to bez ohledu na jejich aktuální letovou pozici nad oceány nebo kontinenty. Amsterdamská výstava ukázala, jak budou kontroloři vytvářet datové zprávy a následně je do letadel odesílat – a jak na ně budou piloti reagovat.
Typická zpráva může obsahovat instrukce o dalším směru letu. Další obrazovky pak letovému dispečerovi nabídnou pohled na to, co právě pilot reálně vidí – a stejně tak přehled aktuálního leteckého provozu poskytnutý družicemi.
Zobrazovací systém postavila Salcburská univerzitou, která je centrem leteckých expertíz a v Evropě je uznávaná právě v oblasti nových technologií týkajících se řízení leteckého provozu. Do projektu Iris je zapojena už od samého počátku. „Iris umožní spolehlivější a geograficky širší záběr komunikace, než nabízí dnešní projekty,“ vysvětluje Nathalie Ricardová, která má Iris v ESA na starosti. „Když s našimi leteckými partnery hovoříme o možnostech, které jim satelitní komunikace nabízí, setkáváme se s obavami, že právě zapojení družic do systému zkomplikuje dispečerům i pilotům práci – třeba právě proto, že satelity dnes nejsou zapojeny do systému leteckého zabezpečení a představují tak prvek navíc, do budoucna se ale zapojí.
Systém Iris je postavený tak, že ani dispečeři ani piloti nepoznají, že vlastně komunikují prostřednictvím družic. Abychom tuto nedůvěru překonali, rozhodli jsme se vyvinout model, který ukáže všechny výhody a které věrně napodobí to, jak bude systém fungovat,“ dodala Ricardová.
Evropský vzdušný prostor se skládá z více než šedesáti různých sektorů, z nichž každý je řízený samostatně. Piloti a letoví dispečeři komunikují nejčastěji pomocí rádiových vln v hlasovém režimu v pásmu VHF nebo HF – stejně jako před nějakými šedesáti lety. První omezené datové linky se už v Evropě začaly využívat pro leteckou dopravu v osmdesátých letech minulého století, ale až do roku 2020 nebudou schopné převzít kompletní řízení letecké dopravy. Letadla budou potřebovat komunikační pásma se zemí s mnohem větší kapacitou, než dosud.
A to je právě příležitost pro systém Iris. Ten nabídne dostatečně rozsáhlé komunikační možnosti leteckému průmyslu – a letecký průmysl se následně zcela svobodně rozhodne, k čemu je vlastně využije. Může jít například o komunikaci týkající se stavu paliva na palubě letounu nebo nepřetržité sledování polohy letadel.
Evropská komise rozjela projekt jednotného evropského vzdušného prostoru (Single European Sky Policy), který přesně kopíruje současné potřeby letecké dopravy. Jeho součástí je program SESAR (Single European Sky ATM Research Programme).
SESAR je zaměřený na vývoj vysoce výkonných automatických systémů, který umožní bezpečný a k životnímu prostředí co nejšetrnější rozvoj letecké dopravy. Důsledkem toho je, že se otevírá unikátní příležitost pro kosmické aplikace, aby dokázaly, že právě ony jsou vhodné pro zvýšení bezpečnosti na evropském nebi.
ESA začala s projektem Iris v roce 2007, kdy jej brala jako propagaci družicové komunikace coby části programu SESAR. Díky tomuto úsilí se zvýšil zájem o využití satelitů v letecké dopravě – a tato technologie byla následně implementována do hlavního plánu. Iris je přitom novým typem aktivity ESA, kde kosmický segment je pouze jednou součástí mnohem rozsáhlejší aplikace. Vzniká za podpory Evropské komise, společné iniciativy SESAR, organizace Eurocontrol, jednotlivých členů evropského leteckého průmyslu, poskytovatelů leteckých navigačních služeb nebo přímo aerolinek.
– podle TZ ESA –
