Jako hledat jehlu v kupce sena, tak bezradně si kolikrát můžeme připadat, když na přeplněném stole hledáme třeba ztracenou propisku. Pak se pero přeci jen objeví – a vědci z univerzity Carnegieho Mellona se snažili přijít na to, jak mozek právě při takovém hledání funguje. Vůbec poprvé tak tým neurologů  identifikoval, jak spolu neurální oblasti v mozku komunikují.

 Když se mozek soustředí, vizuálně lokalizuje totiž jeden objekt a ostatní předměty ignoruje. Vědci pomocí množství zobrazovacích technik ukázali, jak si zraková kůra vyměňuje informace s parietální kůrou prostřednictvím bílé hmoty a vybírá si jen ty informace, které chcete zobrazit.

„Prokázali jsme, že pozornost je proces, ve kterém dochází k mapování jednotlivých předmětů. Vizuální informace prochází z očí do mozku a dále do jiných částí mozku,“ řekl hlavní autor studie Adam S. Greenberg.

„Odhalili jsme mechanismy, díky nimž svůj vizuální systém můžeme řídit – vlastně inteligentně navádíme smyslový systém, což usnadňuje aktivitu na světě,“ řekla Marlene Behrmannová, psycholožka a odbornice na funkční snímkování mozku.

Ve své studii vědci prováděli dvě série experimentů s pěti dospělými dobrovolníky. Nejprve použili několik různých funkčních skenování mozku k identifikaci oblastí, které jsou odpovědné za vizuální zpracování a pozornost. Jedním z úkolů účastníků bylo podívat se na tečku uprostřed obrazovky, zatímco jejich pozornost rozptylovalo šest dalších „tančících“ podnětů.

V druhém úkolu zase doborovolníci museli reagovat na všechny podněty najednou. Scany, které se během těchto testů sebraly,  určily oblasti ve  vizuální a parietální kůře. Vědci poté hledali spojení mezi těmito regiony. Druhá část experimentu shromažďovala anatomické údaje mozku o zapojení bílé hmoty, a vědci snímali mozky které neprováděly žádné úkoly.

Kombinace těchto výsledků s daty z funkčních experimentů ukazuje, jak vlákna bílé hmoty  sledovala definované oblasti – vizuální a parietální kůru. Výsledky prokázaly, že spoje v bílé hmotě  mapují systematicky, což znamená, že  existuje přímé spojení do zorného pole v místech zrakové kůry a parietální kůry.

Výzkumníci v rámci experimentu použili techniku ​​zvanou „difuzní spektrum obrazu“, novou metodu, jejímiž průkopníci jsou právě vědci z Pittsburské univerzity Carnegieho Mellona. Tato metoda v kombinaci s vysokým rozlišením traktografie poskytuje vědcům lepší představu o spojení mezi oblastmi mozku a nabízí vyšší přesnost než konvenční traktografická metoda.