Domů     .Top
Měsíční dovolená s Cameronem
petrajansova
od petrajansova 22.2.2012

Chcete vidět na vlastní oči odvrácenou stranu Měsíce? Toužíte letět do vesmíru a zažít něco mimořádného? A máte k dispozici aspon 150 000 000 dolarů nebo sponzora, který vám je ochoten tato přání splnit?  Jsou odpovědi na tyto otázky 3x ANO? Pak neváhejte a přihlašte se firmě Space Adventures se sídlem v americké Virginii a máte reálnou šanci, že se vám cesta k Měsíci splní.

Firma Space Adventures Ltd. byla založena roku 1998 ve Vienně ve Virginii a už deset let spolupracuje s Ruskou federální kosmicku agenturou. Kromě jiného nenabízí nic menšího než výlety na Mezinárodní kosmickou stanici ISS v kosmické lodi Sojuz.

reklama

Od roku 2001 již zorganizovala osm komerčních letů; cena letenky postupně vzrostla z 20 000 000 na 30 000 000 dolarů, ale zájem dosud nemohl být zcela uspokojen.

Několik mužů i žen sice prošlo kompletním výcvikem v roli náhradníků (za pakatel – 3 000 000 USD), ale z nich se na oběžnou dráhu dostala jen A. Ansariová, původně náhradnice Japonce D.  Enomota, vyřazeného ze zdravotních důvodů z výcviku necelý měsíc před startem.

Výlet na Měsíc!

Roku 2010 na jaře se objevila ještě atraktivnější, výlučnější (a samozřejmě i dražší) nabídka – výlet k Měsíci. Space Adventures prvního zájemce prý už má, jenže oficiálně se zavázala udržovat zatím jeho anonymitu.

reklama

Jenže protože se obchodníci s vesmírem zmínili, že je to veřejně známá osobnost, novináři nyní tipují, že by jí mohl být kanadský filmový režisér a scenárista James F. Cameron z Ontaria, žijící od r. 1971 v USA.

O výzkum vesmíru se dlouhodobě aktivně zajímá a o možnosti, že by letěl do kosmického prostoru, se začalo diskutovat už před více než deseti lety v souvislosti s tím, že tehdy dokonce prošel placenými lékařskými testy pro let na stanici Mir.

V nedávné době přesvědčil NASA, aby na vozidle Curiosity byly instalovány i 3D kamery s vysokým rozlišením a rychlostí 10 obr/s.

Je  režisérem kasovně nejúspěšnějších filmů všech dob, jako jsou Terminátor, Vetřelec a Titanic i novátorského snímku, kombinujícího živé herce a počítačové animace Avatar. Zúčastnil se přípravy i realizace dokumentárních snímků o vracích křižníku Bismarck a Titanic v hloubce 2000 m a předloni v srpnu se v hloubkovém člunu potápěl do Bajkalského jezera.

16. srpna 2014 mu navíc bude 60 let – nebyl by výlet k Měsíci o několik let později úžasným dárkem k oslavám?

Kde je hranice?

Je 150 000 000 dolarů za něco tak exkluzivního příliš vysoká částka? Uvidíme, jaký bude zájem. Poprvé se tento námět objevil v nabídce Space Adventures totiž už 10. srpna 2005, ale zdál se všem, kromě obchodníkům s vesmírem (tedy jak zákazníkům, tak i výrobcům), až příliš odvážný.

reklama

Jenže při 50 000 000 dolarů za vývoj a testy, 50 000 000 za Sojuz, 100 000 000 za Proton a blok pro zkušební let a dalších nejméně 150 000 000 za samotný kosmický výlet dojdeme k částce kolem 350 000 000 dolarů, tedy při dvou turistech 175 000 000 za sedadlo… Nabídka 150 000 000 je tedy více než příznivá a počítá s tím, že se najdou násled(-ov-?)níci….

Souboj, který se nekonal?

Kdysi, před více než čtyřmi desítkami roků Rusové prohráli závod o Měsíc, o němž 20 let sovětská propaganda tvrdila, že se vlastně vůbec nekonal. Nyní se zdá, že by oprášení tehdejších zkušeností mohlo Rusům alespoň přinést potřebné finanční prostředky.

Kromě toho by pomohlo udržet nad vodou světové krize vlastní kosmický průmysl a ještě konkurovat Spojeným státům v době, kdy se Američané pro toto desetiletí vzdávají návratu na Měsíc. Není sice zcela jasné, s čím může přijít americká soukromá iniciativa, ale dávné soupeření o Měsíc jistě ruským inženýrům přineslo mnohé zkušenosti.

Historie, o níž se nesmělo psát

Historie může být užitečným pomocníkem tomu, kdo se z ní dovede poučit. Vývoj, pozlacený výsledky programu Apollo byl mnohokrát podrobně popsán. Zato ruské úsilí zůstává stále poněkud nejasné.

Neskončilo úspěchem, přestože ve finále měli tři želízka v ohni – a snad právě pro tu roztříštěnost sověti před branami Měsíce skončili fiaskem. Byl to jak nejnáročnější program přistání člověka na Měsíci, tak ambiciózní program bezpilotního výkumu povrchu Měsíce (přivezení měsíčních hornin, dálkově řízené lunochody) a nakonec i pouze „hladký“ oblet Měsíce neboli vypuštění pilotované lodi na eliptickou, excentrickou (protáhlou) dráhu kolem Země (což mimochodem Američané nepovažovali za dostatečně opodstatněný cíl pro pilotovaný  program a jen Apollo 13 po své havárii letělo tímto způsobem…).

Chruščov kontra Brežněv

Právě ten poslední úkol by nyní vstal jako Fénix v turistickém provedení.  Poprvé se v ruské historii objevil v říjnu 1961 jako návrh Vladimíra N.Čeloměje „LK-1“. Čeloměj šikovně získal do svého týmu syna šéfa sovětského státu Nikity Chruščova a roku 1962 byl jmenován vedoucím nové OKB-52, jejímž cílem byl cirkumlunární let Gagariových následovníků v lodi, kterou by vynesla Čelomějova teprve navrhovaná raketa UR-500. O přistání tehdy ještě nešlo.

Kreml zamítal tehdejší plány Sergeje Koroljova na měsíční přistání a 3. srpna 1964 dostal Čeloměj za stranický úkol vyslat v projektu LK-1 dva kosmonauty na oblet Měsíce v říjnu 1967 u příležitosti 50. výročí bolševické revoluce.

Jenže 13. října 1964 padl Chruščov a nový vládce Brežněv program zrušil v srpnu 1965. Již měsíc poté byl ovšem vytyčen nový program cirkumlunární výpravy L-1 a „dva kohouti na jednom smetišti“ Koroljov i Čeloměj se rámcově museli dohodnout na základních rysech.

Loď pro dva

Čelomějova raketa byla doplněna o stupeň zvaný Blok D, vyvíjený Koroljovem pro superraketu N-1, což umožňovalo vynést k Měsíci upravenou, odlehčenou loď Sojuz (7K-L1). Při jejím návrhu se vycházelo z konstrukce lodi Sojuz 7K-OK pro lety kolem Země.

Bez tzv. orbitální sekce modulu a záložního padáku byla loď schopna nést dva kosmonauty.

Hlavní zkoušky se měly provést u Měsíce pod názvem Zond  – pokud by tři nebo čtyři bezpilotní testy byly uspokojivé, měly být realizovány dva až tři lety s posádkou s předběžným datem startu k Měsíci 26. června 1967.  Současně bylo vybráno šest kosmonautů na tuto výpravu:

Alexej Leonov, Jurij Arťuchin, Valerij Bykovskij, Oleg Makarov, Vitalij Sevasťjanov a Nikolaj Rukavišnikov.

Komerční balení – naděje pro Camerona

Podle vedoucího pilotovaných letů Roskosmosu Alexeje Krasnova bude současné řešení starého úkolu vyžadovat kromě peněz „jen menší úpravy lodi Sojuz“. Nu, bude toho určitě víc, ale zvládnout do roku 2016 nebo 2017 to lze.

V nejlepší verzi komerční nabídky se nejprve uskuteční start upravené lodi Sojuz-TMA o hmotnosti 7200 kg raketou Sojuz 11A511U na ISS, kde dva „turisté“ se svým profesionálním průvodcem setrvají asi 10 dní;

kdyby jim to bylo málo a nudili se, mohou obléknout ruský skafandr Orlan a vystoupit do kosmického prostoru. Příplatek 15 000 000 dolarů by byl maličkostí.

„Loď je to pohodlná…“

Pak se jejich Sojuz rozloučí se stanicí a připojí k pohonnému bloku DM s motorem 11D58M o tahu téměř 90 kN (verze DM2 je užívána od r. 1982, verze DM3 od r. 1996 – ale právě loni byla pro nedostatečnou spolehlivost dočasně „uzemněna“),  který spolu s druhým obytným modulem by mezitím mohl být vynesen moderní raketou Zenit – 2 (vyráběnou ukrajinskou firmou Južnoje)  a zaparkován na základní oběžné dráze.

Blok DM bude samozřejmě s novým spolehlivým navigačním systémem a zásobou pohonných látek tak, aby udělil lodi se dvěma obytnými moduly  dostatečnou rychlost kolem 11 km/s, potřebnou pro oblet kolem Měsíce.

Nový komplex bude mít prostor dvojnásobný než obvykle a zástupce prezidenta Space Adventures Richard Garriot (syn známého kosmonauta), který za své peníze prostřednictvím firmy sám letěl v Sojuzu roku 2008 a prohlásil:

„Mohu dosvědčit, že je to docela pohodlná loď a doplnění o další modul ji činí ještě příjemnější. Cestovatelé budou mít víc místa než kdysi, když Apollo letělo na Měsíc…“.

Zlatý hřeb výletu

Poté se zapojí motor urychlovacího stupně a na translunární dráze se loď od tohoto tahače oddělí. Dál poletí setrvačností jako kdysi Zond asi třiapůl dne a oblet Měsíce ve výšce kolem 1 000 kilometrů bude nesporně neopakovatelným zlatým hřebem výletu.

Stejnou dobu potrvá návrat, kerý v optimálním případě skončí po průletu vysoko nad severním pólem ve vlnách Indického oceánu.

Takový skvělý scénář nejdražší a nejdelší adrenalinové turistické cesty předkládá Space Adventures a ruská společnost Energija. Jednodušší a o něco levnější verse nepočítá s návštěvou Mezinárodní kosmické stanice (zejména, kdyby se nepodařilo přesvědčit Američany, aby souhlasili s takovou komerční návštěvou) – ke spojení s blokem DM by došlo přímo na základní dráze a výlet by při stejné ceně trval jen asi devět dní…

Nábor turistů je omezen

Přípravy na let v ruském Hvězdném městečku trvají obvykle půl roku. Od srpna 2006 si zájemci mohou výcvik prodloužit o měsíc a zpestřit si ejj zážitkem spojeným s výstupem do kosmického prostoru v ruském skafandru Orlan. Zážítek trvající 1,5 hodiny stojí 15 000 000 USD, ale zůstává zatím bez zájmu.

V současné době je „nábor“ turistů omezen, Rusové vozí raději za peníze NASA americké kosmonauty, ale loni se Ruská kosmická agentura i společnost Energija dohodly se Space Adventures Ltd. na výrobě další lodi, takže od roku 2013 se zřejmě obchod s vesmírem opět rozhýbe.

Oslavy se nekonaly

První start sovětské dvoustupňové verze rakety UR-500 alias 8K82 nazvané později Proton se uskutečnil 16. července 1966, kompletní třístupňová verze Proton-K neboli UR-500K/8K82K měla premiéru při vypuštění těžké vědecké družice Proton 3 dne 16. listopadu 1968, ale s měsíčním programem souvisela až čtyřstupňová verze Proton-K Blok-D čili 8K82K/11S82 s urychlovacím stupněm D.

Krycí označení Zond

Na 28. září 1967 byl připraven start lodi Sojuz 7K-L1 výr. č. 4, ale pro selhání jednoho z motorů 1. stupně Protonu-K se musel let ukončit po 95 s; loď pomocí záchranného systému bezpečně přistála 50 km od Bajkonuru.….

Sojuz 7K-L1 výr. č. 5 dne 22. listopadu dopadl podobně, když selhal druhý stupeň rakety Proton-K po 130 sekundách ve výšce 4.5 km a loď přistála 280 km odtud pomocí záchranného systému podle některých informací poněkud tvrdším způsobem.

Až třetí start 2. března 1968 sondy Zond 4 alias Sojuz 7K-L1 výrobní číslo 6 vypadal zpočátku nadějně. Ale proč restart z parkovací dráhy vedl sondu směrem zcela opačným, než se nacházel Měsíc, dodnes sami Rusové nechápou – možná že omylem.

Raději zničit, než ukázat cizincům

Apogeum (nejvzdálenější místo od Země) ve vzdálenosti asi 330 000 km bylo 180 stupňů od reálného Měsíce. Při návratu 9. března 1968 došlo k navigační chybě a při vstupu do zemské atmosféry nad Guinejským zálivem byla loď ve výši kolem 10 km povelem ze Země zničena autodestrukcí V Sověti nechtěli připustit, aby se loď dostala do cizích rukou.

Další dva starty ze série Zond dopadly opět tak, že se k nim Sověti tehdy ani nehlásili. Plánovaný let 21. července se tedy nekonal…

Ruština od Měsíce

14. září 1968 startovala loď 7K-L1 pod názvem Zond 5; již 67 minut poté už byla na translunární dráze. Na palubě byly tentokrát poprvé biologické vzorky – želvy, drosofily (banánové mušky), červi, rostliny, semena, bakterie a v pilotním křesle 175 cm vysoká a 70 kg těžká figurína s radiačními detektory.

Oblet kolem Měsíce 18. září se uskutečnil ve vzdálenosti 1960 km a atronomové na observatoři v jihoanglickém Jodrell Banku byli byli při sledování Zondu překvapeni, když zaslechli od Měsíce ruštinu – samozřejmě z magnetofonu pro zkoušku telekomunikace.

Na zpáteční trase se fotografovala Země ze vzdálenosti 85 000 kilometrů a sedm dní po startu se jako první v historii vracelo těleso do atmosféry rychlostí blízkou druhé kosmické rychlosti. I při tomto letu však došlo k problémům v systému stabilizace a orientace (poškození hlavního optického senzoru), nebylo tedy možné zajistit přistání v Kazachstánu, a proto byla zvolena náhradní varianta přistát do Indického oceánu.

Ukázalo se, že přetížení dosáhlo až 20 G, ale želvy to vydržely normálně. Sice o 10 % pohubly, ale neztratily chuť k jídlu. V současnosti je kabina vystavena v museu RKK Energija v Koroljovu (?) u Moskvy.

Podzim 1968 – významná rozhodnutí

Závěr roku 1968 byl na obou březích vesmíru v očekávání významných rozhodnutí. Američané se při problémech s dokončením měsíčního přistávacího modulu Apolla operativně rozhodli změnit časový harmonogram a 12. listopadu ředitel NASA rozhodl:

21. prosince poletí velitelská a pomocná sekce k Měsíci, vyzkouší se navedení na dráhu kolem něho a po deseti obletech se Apollo 8 navrátí domů.

Jak se pamětníci dodnes obdivují, dopadlo to skvěle a trojice Američanů mohla slavit Vánoce u Měsíce (maminka jednoho z nich – Jima Lovella – ještě hovořila česky).

Pád při přistání

10. listopadu 1968 startovala loď 7K-L1 o hmotnosti 5375 kg, pro veřejnost pojmenovaná Zond 6. 14. listopadu bez problémů oblétla Měsíc ve vzdálenosti 2415 km od povrchu a z minimální vzdálenosti i z výšky 9000 km pořídila v té době unikátní záběry.

Návrat se sice uskutečnil na území SSSR, nicméně v souvislosti s dehermetizací došlo k předčasnému odstřelení popruhů padáku ve výšce 5,3 km a kabina spadla sice pouhých 16 km od Bajkonuru, ale zdemolovala se a biologické objekty vzaly za své.

Přesto se povedlo z poškozených kazet získat mimořádně kvalitní snímek Měsíce i Země, který propaganda mohla vydávat za důkaz úspěchu letu!

Konečné jde vše podle plánu

Plány letu lodi 7K-L1 výr. č. 11 byly přepracovány, místo jako pilotovaná s posádkou Leonov-Makarov letěla jako bezpilotní Zond 7 o hmotnosti 5979 kg. Startovala  8. srpna 1969, 11. srpna oblétla a Měsíc ve vzdálenosti 1230 km (podle jiných zdrojů 1985 km), několikrát fotografovala  Zemi nad Měsícem a poprvé v pořádku přistála na území SSSR 14.srpna jižně od města Kustanaj v Kazachstanu s nepřesností pouze 47 km.

V pilotním křesle byla antropomorfní figurína FM-2 (s podobou tváře Gagarina) a ve schránce čtyři želvy. Poprvé vlastně všechno dopadlo zcela bez problémů…  Nyní je kabina vystavena v Orevu v Muzeu Státní technické univerity N. E. Baumana.

Poslední let lodi 7K-L1 výr.č. 14 se uskutečnil 20. října 1970 pod názvem Zond 8 (místo v květnu 1969). 24. října proletěl nad Měsícem ve vzdálenosti 1200 km, pořídil několik sérií snímků povrchu a pro poruchu čidla Slunce orientačního systému při návratu přistál po přeletu nad severním pólem v Indickém oceánu 730 km JV od souostroví Chagos (jižně od Malediv).

Zond 9, původně plánovaný pro červenec 1969 s Popovičem a Sevastjanovem nikdy neletěl a oficiálně byl program roku 1970 ukončen.

Ing. Marcel Grün, ředitel Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy

reklama
Související články
Působivá kolekce slabých, ale barevných kosmických objektů na tomto snímku je známá jako mlhovina Racek, protože svým vzhledem připomíná ptáka v letu. Útvar tvoří oblaky prachu, vodíku, hélia a malého množství těžších chemických prvků. Celá oblast je místem zrodu nových hvězd. Mimořádné rozlišení tohoto záběru pořízeného pomocí přehlídkového teleskopu ESO/VST odhaluje detaily jednotlivých astronomických objektů, […]
Zřejmě největší druh papouška v historii objevili australští paleontologové. Podle všech indicií dosahoval výšky až jednoho metru, vážil asi 7 kilogramů, nelétal a mohl se chlubit skutečně silným zobákem. Pták dostal pojmenování Heracles inexpectatus a doba jeho života je datována přibližně před 19 miliony lety. „Nový Zéland je dobře známý svými velkými nelétavými ptáky. Dominantní […]
Čeští egyptologové mají v brzké době v plánu tříměsíční výpravu do lokality Abúsír, kde chtějí pokračovat v průzkumu údolního chrámu faraona Niuserrea a okolí hrobky hodnostáře Ceje. Lucie Jirásková z Českého egyptologického ústavu FF UK řekla, že je v plánu také zpracování vykopaných předmětů. „V průběhu výzkumů není moc času na zpracování nálezů. Necháváme si na to tedy měsíc, kdy […]
Protože elektrokola nebývají úplně levnou záležitostí, je pro každého majitele nejdůležitější ze všeho kvalitní ochrana před krádeží. Toho si je dobře vědom i nizozemský výrobce kol VanMoof, který bez mrknutí oka tvrdí, že má tu nejlepší ochranu na světě. Skutečně nepřehání? Pokud se podrobněji podíváme na ochranu jejich elektrokol Electrified S2 a X2, pak je […]
Kriticky ohrožený sýček obecný letos významně posílil populaci díky velkému množství hrabošů. Teď pro něj malý hlodavec může být hrozbou. Zemědělci dostali povolení trávit hraboše plošně rozhozeným jedem. Od 5. srpna jim to umožňuje rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) podřízeného ministerstvu zemědělství. Ornitologové varují, že v ohrožení je mnoho živočichů a především […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz