Již 6 dnů po katastrofě odebral tým pod vedením Šinsuke Kawagučiho z mořských hloubek až do 5,6 km vzorky mořské vody, z nichž zjišťoval jak její složení, tak přítomnost nejrůznějších druhů bakterií a archebakterií.
Po 36 a 98 dnech se vědci vydali na stejná místa a odebrali další vzorky. První analýza odhalila, že se pod mořskou hladinou objevil obří výron vody od délce 500 km, šířce 400 km a výšce asi 1,5 km. V této vodě vědci také naměřili koncentraci metanu 20x vyšší, než je obvyklé.
Izotopová analýza také potvrdila, že jde o metan, který se pochází z hlubin oceánské zemské kůry.
Analýza RNA, jejímž prostřednictvím vědci zjišťují přítomnost nejrůznějších druhů mikrobů také ukázala, že složení, že jejich počty a druhové složení se díky přílivu nové „potravy“ výrazně proměnily.
36 dní po katastrofě byla koncentrace bakterií na sedminásobku běžného stavu. Kromě druhů běžných v mořské vodě vědci ovšem objevily i ty, které běžně žijí v zemské kůře. Po 98 dnech byla koncentrace bakterií již víceméně v normálu.
Pro vědce představovaly tyto výzkumy jedinečnou příležitost ke studiu druhů bakterií, které jinak žijí skrytým životem v hlubinách zemské kůry.
