Evoluční matematický model, který stvořili vědci pod vedením Andrea Higginsona z univerzity v Bristolu, pochopitelně předpokládají, že rozhodnutí o podílu tělesného tuku neprovádějí sami živočichové, ale přírodní výběr, který jednotlivé druhy i jedince ideálním způsobem vyladí.
V zajetí se přirozeně tyto motivace ztrácejí a zvířata se snadno dostanou mimo optimum.
Zatímco u lidí je v podmínkách civilizace množství tělesného tuku alespoň do jisté míry vázáno na životní styl, u zvířat se dá snadněji prohlásit, že míru jejich „tučnosti“ určil diktát evoluční výhodnosti.
Každé zvíře musí totiž pečlivě zvážit, zda si sebou ponese zásoby energie v podobě tuku, či zda raději vsadí na mrštnost, díky níž „hubenější“ zvířata snadněji uniknou predátorům. Závaží v podobě tuku také zvyšuje energetickou náročnost pohybu a není proto výhodné pro ty druhy, jejichž živobytí stojí a padá se schopností rychle zaútočit či rychle uniknout.