Aby získali potřebný vodík, potáhli vědci pod vedením Josepha Wanga z univerzity v San Diegu své drobounké polyanilinové trubičky vrstvičkou zinku ((PANI)/Zn). V kyselém prostředí, jako je například prostředí lidského žaludku, začal zinek rychle ztrácet elektrony.
Díky specifickému vybavení chemickými látkami vede k tato reakce k vytvoření vodíkových bublinek. Čím kyselejší prostředí je, tím více vodíku se tvoří a pohyb je rychlejší. Takový pohon je velmi efektivní: za sekundu se zařízení dokázalo posunout o 100 násobek své vlastní délky.
Vědcům se také podařilo vybavit zařízení magnetickými částicemi. Díky nim mohou nanoplavidlo v lidském těle nejen řídit, ale také mu ve vhodnou chvíli poručit, aby se zbavilo svého nákladu, tedy léku, který má dopravit na přesně určené místo.
