Většina krabů druhů tráví své životy v bezpečných úkrytech, odkud vyrážejí za potravou a přitom se snaží vyhnout se všude číhajícím nepřátelům. K tomuto životnímu stylu jakoby příliš velké inteligence nebylo třeba.

Argentinští vědci nedávno zjistili, že mozek krabů sice není velký, zastane však práci, na kterou vyvinutější živočichové potřebují mnohem větší kapacity. Stačí mu k tomu jen několik nervových buněk. Ovšem obřích.

Běžný jihoamerický krab druhu Chasmagnathus granulatus tráví většinu života ve strachu před svými úhlavními nepřáteli – racky. Je pro něj proto životně důležité, aby si zapamatoval, kde přesně rackové nejčastěji útočí.

Vědci pod vedením Juliety Sztarkerové z univerzity v Buenos Aires se rozhodli testovat paměť desetinožců pomocí papírových maket racčích siluet. K jejich překvapení se však krabi nenechali „umělými“ racky ošálit a považovali je za neškodné.

Tuto zkušenost si dokázali podržet v paměti i 24 hodin od původního experimentu. podle uznávaných kritérií si tedy krabi uložili podobu „neškodného“ racka do dlouhodobé paměti.

Vědci spojují nečekané schopnosti krabů se zvláštními nervovými buňkami, tzv. lobulárními neurony, jejichž výskyt v nervové tkáni je pro korýše typický. I když mají korýši těchto buněk jen poměrně málo (např. ve srovnání s podstatně komplexnějším aparátem savců), dokáží řešit i takto „komplikované“ úkoly.

Pochopení, jak přesně funguje paměť takto „jednoduchých“ živočichů povede podle Sztarkerové k lepšímu pochopení pamětí mnohem rozvinutějších, včetně paměti lidské.