I když mechanismy na principu parního stroje poháněly i řadu jiných zařízení, než jen parní lokomotivy, jedna věc byla jim všem společná: všechny měly či mají rozměry přinejmenším srovnatelné s velikostí lidského těla.

To ovšem neplatí pro parní stroj, který nedávno představili inženýři z německého Stuttgartu. Velikost jejich parního stroje se měří v mikrometrech.

Ve světě technologií je běžné, že to, co funguje na velkých velikostních škálách, lze bez jakýchkoliv problémů přenést na škály výrazně menší. V makrosvětě se totiž často uplatňují jiné zákony, než jaké hrají zásadní roli v mikrosvětě.

Často využívanou možností však je, že princip zařízení zůstane stejný, jednotlivé součástky se však nahradí materiály, které jsou pro danou velikostní dimenzi příhodnější. Přesně tento postup zvolil  prof.

Clemens Bechinger z Institutu pro inteligentní systémy Maxe Plancka ve Stuttgartu a jeho kolegové z místní univerzity.

Jejich zařízení kopíruje princip tzv. Stirlingova stroje. Tento motor, vynalezený před téměř 200 lety Skotem Robertem Stirlingem, využívá k pohonu pístu periodického zahřívání a zchlazování plynového sloupce.

Německým inženýrům se podařilo principielní součástky zmenšit do velikosti mikrometrů (tisícin milimetru). Namísto bezpočetných částic plynu seč však zahříván kousek plastu  velikosti asi 3 mikrometry, píst je zase nahrazen laserovým paprskem.

Kotel, který v klasickém parním stroji zodpovídal za periodické zvyšování objemu plynu, nahradili němečtí vědci dalším laserovým paprskem.

Mikroparní stroj sice ještě nedokáže pohánět nějaké skutečně užitečné zařízení, i tak je však svým tvůrcům k užitku. „Náš troj ukázal, že v těchto dimenzích neexistují termodynamické důvody, které by zakazovaly tento způsob pohonu.

Stroj pracuje se stejnou efektivitou, jako jeho makroskopický protějšek,“ vysvětluje důvod své radosti Clemens Bechinger. Pro dizajnéry budoucích spolehlivých a vysoce účinných mikrozařízení je to jistě dobrá zpráva.