Vědci nepozorovali ptáky v jejich přirozeném prostředí, ale déšť simulovali v laboratoři. Jen tak mohli ptáky natáčet vysokorychlostní kamerou a záznam poté analyzovat prostřednictvím počítačového programu.
Aby zjistili, jaké chování je typické pro ptáky v letu, porovnali pak záznamy letících ptáků s ptáky sedícími. A v čem tedy spočívá hlavní fígl, který kolibříkům napomáhá v souboji s dešťovými kapkami?
Jak v sedě, tak v letu odolávají kolibříci navlhnutí po pádu kapky díky velmi rychlému otřesení těla. Při letu se frekvence otřesů sice během letu lehce sníží, směr letu ani jeho rychlost však neovlivní.
Vědce nejvíce zaujala skutečnost, že při otřesech těla dosahuje hlava ptáků síly až třicetinásobného přetížení. To je mnohokrát více, než čemu je vystaveno tělo kosmonauta při startu kosmické rakety, které dosahuje okolo 5G.
