Je to fenomén posledního roku. Někteří mluví o digitální revoluci, která mění nejen filmy, divácké návyky, ale i způsoby podnikání kolem filmu. Prognostici už loni ohlašovali, že současná nejmladší generace bude zvyklá pouze na projekce celovečerních hraných filmů v prostoru.

V každém případě kinematografie má již teď nový divácký žánr, který táhne současné návštěvnosti – 3D neboli třidéčko.

Většina z nás se s třidéčkem setkává zatím především v kinech vybavených speciálním 3D projektorem v ceně až 2 000 000 korun. Jde o nový byznys zejména pro poskytovatele techniky vydělávajících na drahých a extrémně silných lampách do promítačky či speciálních plátnech.

Dodnes je u nás digitalizováno pro 3D projekce kolem sedmdesátky kin, ale třeba v letním areálu Banda v Chomutově už funguje i první 3D autokino.

Stará novinka

Přestože se zdá, že 3D filmy jsou záležitostí několika posledních let, tato novinka je ve skutečnosti pěkně stará. První pokusy o zachycení skutečnosti ve stereoskopických „prostorových“ fotografiích se objevily na londýnské světové výstavě již léta páně 1851. Samotný vynález stereoskopie pochází dokonce z roku 1838. První stereoskopické snímky se pokoušeli natočit i průkopníci a vynálezci kinematografu bratři August (1862–1954) a Louis (1864–1948) Lumiérové.

V jejich muzeu v Lyonu tak můžete shlédnout v 3D výjev z pouličního trhu z doby ještě před první světovou válkou!

Oddělené vnímání očí

Princip stereoskopie však nepochází ze světa science fiction. Je to vlastně jen obyčejný optický trik. Předpokladem vzniku iluze obrazu modelovaného v prostoru je to, že se podaří oddělit vnímání levého a pravého oka.

Zrakový vjem, který je mozek zvyklý vnímat spojitě, je narušen například papírovými brýlemi s červeno-modrými či červeno-zelenými filtry. Najednou jedno oko vidí svět zeleně, zatímco druhé červeně.

Následně je pomateným očím předložena fotografie s výjevem rozloženým horizontálně na dva identické obrazy překrývající se přesně s takovým posunem, jenž odpovídá rozteči našich očí. Mozek je začne automaticky vnímat jako dva nezávislé pohledy na jediný předmět viděný z různých úhlů. A teprve v hlavě si vytvoří novou prostorovou kombinaci předváděné skutečnosti.

Nasaďte si brýle

Tzv. aktivní stereoskopii podmiňuje použití „aktivních 3D brýlí“, které jsou řízeny na dálku signálem podle projektoru, aby střídavě zatmívaly pravou a levou očnici. Efektu prostorového vidění dosáhnete i s polarizačními brýlemi či filtry.

V tom případě jde však o pasivní stereoskopii, pro níž se vyrábí i speciální plátno odrážející rozdílně polarizované sady zdvojeného obrazu.

Jenže například polarizované monitory ztrácejí téměř polovinu na kvalitě střídavě zakrývaného obrazu. Proto se v praxi používají různě kompromisní, kombinované systémy, šetřící náklady i naše oči – například spojení 3D aktivního projektoru s polarizačním 3D modulátorem.

Korejský systém MasterImage je levnější variantou využívající systém kruhové polarizace obrazu. Provozovatel si však musí pořídit postříbřené plátno typu SilverScreen, na něž se ovšem již nedají promítat normální 2D filmy.

3D omezuje střih a detaily

Je to paradoxní, ale třidéčková iluze nepřináší až o tolik sugestivnější dojem „realističnosti“ filmu, například omezuje střih i používání detailů, které divák vnímá nepřirozeně. Je spíše podívanou, v níž se člověk ocitá jakoby přímo na natáčení, na jevišti celé scény.

Natáčet tzv. stereoskopické filmy lze v principu s použitím dvou kamer či dvojice fotoaparátorů pracujících simultánně a synchronně v pozici rozteči našich očí. Jinými slovy každému oku musíte distribuovat správný obraz.

Digitální kopie skrývá na pevném disku dvojnásobný datový tok, protože v sobě nese střídavě obrazy pro levé a pravé oko. Pro dokonalost divácké iluze výrobci už přišli s řadou dalších zlepšení a novinek, jako jsou například pohyblivé sedačky, které se pohybují podle modulace oživlého výjevu prostoru před diváky.