Dlouhá léta se vědci přeli, zda neolitické kresby puntíkatých koňů v jeskyni Pech – Merle jsou výplodem dávné fantazie či realitou. Právě zveřejněná studie DNA prehistorických koní dokázala, že umělec zřejmě zachytil to, co skutečně kolem sebe viděl.

Dosud se vědci přikláněli spíše k názoru, že obrázky jsou fikcí, neboť malby ve Francii vznikly zhruba před 25 000 lety a mělo se za to, že v současnosti populární grošáci neexistovali až do té doby, než lidé koně před 5 000 lety domestikovali.

Genetici z Liebnitzu, Berlína a Yorku ve Velké Británii analyzovali vzorky DNA z 31 prehistorických koní, kteří se proháněli (v rozpětí 20 000 až 2200 let) po Sibiři, ale také po východní i západní Evropě .

Výsledky výzkumu mluví jasně: 18 bylo hnědáků, 7 černých, ale 6 mělo genetickou variantu  LP, která vyskytuje u současných koní s „leopardím vzorem“. Podle výzkumu se právě grošáci vyskytovali také v západní Evropě a je tak pravděpodobné, že se proháněli kolem jeskyní, kde se s nimi potkával pravěký člověk. Aktuální výzkum tak upřesnil výsledky analýzy z roku 2009,  která zkoumala DNA z téměř 90 koní a našla jen dvě barevné varianty – hnědou a černou.