Hudba a architektura mají vůči sobě mnohem intimnější vztah, než jak si to představujeme dnes v době moderních reprosoustav a sluchátek. Po dlouhá staletí byl správný dojem z hudby zcela v rukou architektů, kteří pro hudebníky navrhovali ideální prostory.
Zkoumat souvislost významného zlomu v dějinách moderní hudby, tedy vzniku komplexní renesanční hudby s renesanční architekturou, která ve své oblasti znamená podobně hluboký předěl, se tedy zdá být jen přirozené.
Braxton Boren z New York University a prof. Malcom Longair z univerzity v Cambridge se vydali zkoumat akustiku dvou velkých benátských kostelů: baziliky sv. Marka a Redentore, tedy chrám Spasitele. Vědci společně vytvořili počítačový model akustiky těchto chrámů a poté do něj vpustili zvuk hudebníků, kteří nahrávali v bezozvěnné komoře.
Jejich simulace ukázala, že v bazilice sv. Marka měl dóže, jehož trůn byl umístěn na specifickém místě naproti kúru, dojem prvního „stereo“ zvuku v dějinách. Velmi nápomocny k tomu byly galerie, které byly uvnitř kostela vybudovány právě v průběhu 16. století.
Práce Beorena a Longaira tak dodala na vážnosti již dřívějšími historiky zdůrazňované myšlence, že galerie byly v kostele vybudovány právě proto, aby k uším panovníka doléhal ten nejlepší zvuk.
