S 25letou šimpanzí samicí pracovala trojice mladých vědců ze Státní univerzity v Atlantě v americké Georgii Lisa Heimbauerová, Michael Owren a Michael Beran. Postupně naučili zvíře reagovat na celých 130 slov mluvené angličtiny.
Prosté učení by však pro otestování hypotézy o tom, že vlohu pro rozumění řeči jsme my i šimpanzi zdědili od společného předka nestačilo. Nebylo by totiž možné vyloučit, že Panzee se pouze pasivně „naučila“ reagovat na příslušná slova.
Vědci proto připravili ještě jeden experiment, během něhož nepoužívali skutečná slova, ale nápodobu jejich melodie prostřednictvím pískání. I v tomto experimentu projevila Panzee velkou chápavost.
Vědci mají tedy za to, že jejich výzkumy zatloukají jeden z posledních hřebíků do rakve představě, že mluvená řeč je zcela unikátní vlastností lidí (tzv. „speech is special theory“).