Necháme smrt na holičkách?

V průběhu více než 2000 posledních let lékaři popsali a klasifikovali přes 10 000 rozmanitých nemocí! Jak šel čas, měnily se choroby, které svět děsily doslova až k smrti. Ve středověku to byly pravé neštovice či mor se stamiliony obětí. „Módní“ chorobou 19. a počátku 20. století se stala záludná tuberkulóza.

V současnosti skryté nebezpečí znamenají hlavně tzv. civilizační nemoci. U mnoha z nich platí, že nevíme dne ani hodiny, kdy zákeřně zaútočí na nás či naše blízké – často bez ohledu na věk.

Alzheimerova choroba se ráda kamarádí s demencí

Alzheimerova choroba je závažné mozkové onemocnění, postihující především starší osoby. Způsobuje nevratné změny v mozkových buňkách a jako sníh ze sněhuláka na teplém jarním sluníčku při ní nevratně ubývají Herculem Poirotem proslavené „šedé buňky mozkové“.

Alzheimerova choroba si oblíbila zejména lidi dříve narozené. Podle posledních statistik je příčinou více než poloviny případů senilní demence seniorů nad 85 let. Po 65 roce trápí každého dvacátého nešťastníka.

Zejména ráda se drží v rodinách, kde se stala podivným genetickým štafetovým kolíkem. Jako prokletí postihuje i lidi mladší a zvláště nebezpečné jsou rozmanité genové mutace.

Zaplavuje svět jako povodeň

Bohužel Alzheimerova choroba a s ní spojená senilní demence se světem šíří jako gradující záplavová vlna. V České republice si toto postižení roku 2000 zasedlo na cca 70 000 lidí, v roce 2008 to již bylo 120 000 osob, nyní se počet nemocných u nás odhaduje na cca 150 000 lidí.

Jako kdyby byla postižena skoro celá Plzeň! I rychlost, s jakou nemoc akceleruje je zarážející. Za 10 let se počet pacientů zdvojnásobil….

Podle světových statistik roku 2000 „alzheimer“ užíral mozek až 25 000 000 lidí, v roce 2008 již 37 000 000. Pokud nebude nalezena účinná léčba, odhadují odborníci, že do roku 2050 vzroste počet nositelů této diagnózy čtyřnásobně, minimálně na 100 000 000 případů, tedy počet rovnající se počtu obyvatel Německa a České republiky dohromady….

„Naštěstí se na Alzheimerovu chorobu neumírá rychle. Potíže s ní spojené však netrápí jen postižené, ale zprostředkovaně i jejich blízké,“ konstatují lékaři.

Babička si nic nepamatuje

Jde o neurodegenerativní postižení, při kterém dochází k postupné demenci. To samozřejmě okolí nemocného registruje. Pacient vysílá varovný signál již tím, že trpí neobvyklou ztrátou paměti, chová se zmateně, někdy až agresivně.

Mnohdy je pro něj bludištěm i doposud důvěrně známé domácí prostředí. Někdo ztrácí kontrolu nejen nad hybností, ale také nad močovým měchýřem, ba i střevy. To již nastává velice akutní čas bojovat s pomocí lékaře s touto zákeřnou a zatím zcela nevyléčitelnou chorobou.

Dlouhodobé mezinárodní studie, které sledují mnohatisícový vzorek respondentů, ukazují, že mezi postiženými mírně převažují ženy, které mohou navíc ještě ztrácet i čich. „Viníkem jsou nejspíše jejich hormony,“ tvrdí lékaři.

Nezapomeňte na vzdělání

Nové studie naznačují, že větší riziko vypuknutí choroby mohou mít lidé s nižším vzděláním. Proč? Známý neuropatolog MUDr. František Koukolík, DrSc., se domnívá: „Předpokládá se, že nízká úroveň vzdělání znamená nižší míru ,mozkové rezervy´ s ohledem na pravděpodobnou deprivaci v raném věku.

Demence se u lidí s nízkou úlohou vzdělání může při stejné zátěži projevit dříve než u lidí s vysokou úrovní vzdělání.“.

Zkrátka lapidárně řečeno „trénovaný“ mozek by měl být vůči této chorobě odolnější. Není už tajemstvím, že ji vábí poškození mozku opakovanými údery či pády.

Její další zákeřnost se projevuje tím, že nastupuje pozvolna a u každého člověka má různě rychlý průběh. Nemocný má často potíže s pamětí, rozhodováním či komunikací. Celkově působí zmateně. Později se už nedokáže vyjadřovat, ba ani porozumět tomu, co ostatní říkají.

Rozum zůstává stát

Nemoc všeobecně považujeme za něco, co souvisí s určitou částí našeho těla. A přestože se lékařští specialisté vizuálním „rozkouskováním“ organismu na stále menší kousky a kousíčky za pomoci moderních přístrojů snaží zjistit co nejvíce podrobností, dosud příčinu vzniku Alzheimerovy choroby neznají.

Z neuropatologických nálezů však již vědí, jaký má průběh. Nemilé změny postupně působí rozpad nervových vláken a nervových buněk. Při Alzheimerově chorobě se rovněž mění látková činnost mozku. Charakteristický je značný úbytek nervových buněk (neuronů) v mozku, zvláště v oblastech řídících paměť a myšlení.

Souvisí to i se sníženou hladinou chemických látek zde vznikajících, nezbytných pro pamatování.

Hledá se tajemný spouštěč

K dalším možným příčinám náleží těžší poranění hlavy, cévní onemocnění, pomalu účinkující viry a také nadměrné kouření.

V mozku postižených vznikají škodlivé bílkoviny, které se ukládají uvnitř v podobě vláken nebo v okolí nervových buněk jako tzv. amyloidové plaky. Senilní plaky poprvé odborně popsali již v roce 1892 francouzský expert Paul Blocq (1860–1896) a rumunský neurolog Gheorge Marinescu (1863–1938).

Dochází k poškození a zániku nervových buněk a jejich spojů. Současně však v mozkové tkáni navíc ubývá i acetylcholin, jenž je nezbytný k přenosu nervových vzruchů. Při jeho nedostatku ztrácejí buňky schopnost vzájemně si vyměňovat informace.

To se projevuje postupným zhoršováním paměťových a rozumových schopností a následným rozvojem demence.

Alzheimerova choroba tedy vzniká komplikovanou souhrou mnoha okolností. Všechna výše uvedená rizika (především vyšší věk) zřejmě jen připravují vhodnou půdu pro zatím neznámý „spouštěč“ choroby. Teprve ten způsobuje poruchy odpovědné za postupné změny v mozku.

Hliník už má alibi

Podle vědců tímto „spouštěčem“, který nastartuje vznik nemoci, mohou být rovněž virové infekce, poruchy imunity a. toxické vlivy prostředí. Skupina badatelů před časem přišla s domněnkou, že jedním z tajemných pachatelů ubíjení mozku je hliník, který je opravdu neurotoxický.

Varovali mj. před užíváním hliníkového nádobí při vaření.

„Nové studie nenacházejí zvýšené množství hliníku v mozcích lidí postižených Alzheimerovou nemocí…Mezi uloženinami hliníku a senilními plaky nebyl zjištěn topografický vztah,“vyvrací tuto domněnku František Koukolík.

Podle některých výzkumníků existuje až dvojnásobná pravděpodobnost rozvoje demence u obézních lidí s vysokým krevním tlakem či zvýšeným cholesterolem. Pokud se všechny tři zmíněné faktory spojí dohromady, zvyšuje se riziko „alzheimera“ až šestinásobně.

Vyléčení není (zatím) možné!

Ačkoli je Alzheimerova choroba nevyléčitelná, v jejím léčení dělá věda stálé pokroky. Původní poznatky Aloise Alzheimera (1864–1915) dále rozšířily závěry zkoumání jiných badatelů.

Například v roce 1910 došlo k odlišení Alzheimerovy choroby od „běžné“ senilní demence. Velký pokrok kupředu pak učinila genetika – včetně genetiky molekulární. Vědci jsou už na stopě specifickým genům spouštějícím ukládání informaci do paměti, závislosti či další reakce na prostředí.

Důležité je i užívání léků – zejména proti nespavosti, doprovodné úzkosti (neuroleptika), ale např. i proti halucinacím a těžkým poruchám vnímání. Perspektivní se zdají rovněž nová antidepresiva s minimem vedlejších účinků.

Nyní se zkoumá možná souvislost nízkého výskytu Alzheimerovy choroby u lidí trpících kloubními obtížemi, kteří jsou léčeni ibuprofenem a jinými nesteroidními medikamenty.

Ukrývá se naděje v kmenových buňkách?

Současná medicína tak už dokáže postup Alzheimerovy choroby poněkud zpomalit. Již v roce 2008 se objevily první povzbudivé zprávy o výrazném léčebném pokroku u menších skupin pacientů, přestože o úplné vyléčení ještě nejde.

Do budoucna vkládají experti velké naděje do výzkumu zárodečných kmenových buněk. V této oblasti se stala světoznámou odbornicí ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR v Praze prof. MUDr. Eva Syková, DrSc.:

„Buněčná terapie je nadějí u některých onemocnění, která zatím neumíme léčit, jen zpomalujeme průběh a tlumíme příznaky. Je to například i Alzheimerova choroba… Kromě toho buněčná terapie nabízí také řešení řady problémů způsobených změnou struktury a funkce mozku v průběhu stárnutí.“.

Šok: Přinese zvrat užitečný nikotin?

„Nikotin, hlavní psychoaktivní látka obsažená v tabáku, je užitečný a zdraví prospěšný!“ Ne, nepřehlédli jste se – to tvrdí zkušený toxikolog Jiří Patočka. Nemá však na mysli cigarety, které navíc obsahují další cca 4000 toxických látek.

„Čistý“ nikotin funguje jako tzv. chytrá droga: Zvyšuje krátkodobou schopnost soustředění, zlepšuje paměť, aktivuje centrální nervovou soustavu a celkově stimuluje tělo k lepším výkonům.

Podle 16 nových nezávislých studií provedených v různých zemích nikotin chrání mozek před Alzheimerovou chorobou tím, že zabraňuje ukládání neurotoxického beta-amyloidu, který je příčinou degenerace neuronů. U nemocných by se nikotin zřejmě aplikoval pomocí injekce či náplasti.

Prevence je pestřejší než duha

Jelikož přesnou příčinu Alzheimerovy choroby vědci dosud neznají, nemají příliš možností navrhovat vhodnou prevenci.

Zatím doporučují udržovat zdravý životní styl, včetně pravidelné fyzické i psychické aktivity. Ze závěrů nedávné mezinárodní studie plyne, že pravidelné udržování kondice, regulace krevního tlaku a snížení cholesterolu může riziko „alzheimera“ snížit až o 20 %.

V poslední době se stále větší důraz klade na psychosocioterapii. Při ní dominuje správný psychologický přístup k pacientovi trpícímu depresemi. To od ošetřujících vyžaduje doslova sisyfovskou trpělivost – např. při uchovávání běžných denních aktivit a návyků.

Méně postižení si hrají se živými zvířaty (pet therapy) nebo využívají počítače (train the brain). Nezapomíná se ani na pečovatele a příbuzné nemocného, třeba formou přednášek.

Hlavní roli při Alzheimerově chorobě však hrál a dále hraje mozek.

Jeho mentální schopnosti udržíme v aktivitě třeba obyčejnou procházkou spojenou s přemýšlením. Výborným pomocníkem je také luštění křížovek, skládání puzzle, prohlížení fotografií a hlavně četba – třeba 21. STOLETÍ.

Více se dozvíte:

www.alzheimer.cz

F. Koukolík, R. Jirák: Alzheimerova nemoc a další demence, GRADA, 2008

Muž, který propůjčil chorobě jméno

Nepříjemná choroba dostala jméno po Aloisi Alzheimerovi. Narodil se (jako Aloysius) 14. 6. 1864 v rodině notáře Eduarda Alzheimera v německém Marktbreitu poblíž Würzubrgu. Studoval na univerzitách v Berlíně, Tübingenu a Würzburgu. V dubnu 1894 se oženil a postupně zplodil tři potomky.

V listopadu roku 1901 byla do nemocnice ve Frankfurtu nad Mohanem přijata se známkami demence paní Auguste D (51). O jejím zdravotním stavu Alzheimer referoval roku 1906 na 37. schůzi jihoněmeckých psychiatrů v Tübingenu.

Přednášku nazval „O svérázném onemocnění mozkové kůry.“ Případ publikoval v roce 1907. Publikace se stala základním kamenem pojmu Alzheimerovy nemoci. Alzheimer poté působil mj. jako ředitel prestižní psychiatrické a neurologické kliniky. Zemřel na ledvinové selhání 19. 12. 1915.

Mnozí končili v „blázinci“

*V dobách, kdy žil a léčil Alois Alzheimer, nebyla Alzheimerova choroba běžným zdravotním postižením.

*Neznalost příčin jejího vzniku neumožňuje optimální léčebný přístup – kauzální terapii. *Velmi důležité bylo tedy podávání různých medikamentů, které měly nemocného zklidnit. *Mnozí pacienti (zejména agresivní) tenkrát končili v psychiatrických ústavech.

Tak si brousí zuby Alzheimer

S pomocí odborníků z České alzheimerovské společnosti nabízíme neradostné desatero varovných příznaků Alzheimerovy choroby.

1. Ztráta paměti, která ovlivňuje schopnost plnit běžné pracovní úkoly.

2. Problémy s vykonáním běžných činností, a to i těch, které patřily k denní rutině.

3. Problémy s řečí, kdy nemocný zapomíná i jednoduchá slova, nebo je nahrazuje nesprávnými, takže jeho věty nedávají smysl.

4. Časová a místní dezorientace, jejíž vinou se postižení mj. ztratí ve vlastní ulici a nevědí, kde jsou a jak se tam dostali.

5. Špatný nebo zhoršující se racionální úsudek; projeví se např. tím, že se postižený nesmyslně oblékne (např. několik košil či halenek najednou).

6. Problémy s abstraktním myšlením; nemocný může úplně zapomenout, co znamenají čísla, a co s nimi má dělat.

7. Ukládání věcí na nesprávné místo; postižený dá např. žehličku do ledničky.

8. Změny v náladě nebo chování; pacient náhle a nečekaně propukne v pláč nebo naopak podlehne návalu hněvu, i když k tomu nemá zjevný důvod.

9. Změny osobnosti; osoba se může stát velmi zmatenou, podezíravou nebo ustrašenou.

10. Ztráta iniciativy, kdy pacient propadá naprosté pasivitě a potřebuje neustále podněty, aby se do něčeho zapojil.

Jak může pomoci příroda?

Odborníci nejnověji doporučují v počátečních stadiích onemocnění pomáhat obnovit mentální funkce. Velkou nadějí je jinan dvojlaločný (Ginkgo biloba). Zvyšuje prokrvení mozku, takže zlepšuje paměť. Má i antioxidační vlastnosti, které hrají klíčovou úlohu v udržování zdravých nervových buněk.

V nedávné velké americké studii účinku jinanu na Alzheimerovu chorobu vykazovalo 27 % nemocných užívajících tuto léčivku stav odpovídající šestiměsíčnímu opoždění progrese onemocnění proti 17 % pacientů, kteří užívali placebo.

Zdá se, že pomáhá i ženšen. Příznivě působí další antioxidanty – např. vitaminy B, C a E či směs karotenoidů.