Není trafika jako „trafika“, o tom se po 1. světové válce přesvědčil nejeden legionář. Majitel přezletického Zlatého kopce Antonín Nedorost by o tom mohl dlouho vyprávět. Dnes by určitě archeology proklínal, ve 30. letech 20. století byl však hrdý na to, že je majitelem lokality světového významu.

Na jeho pozemku na Zlatém kopci u Přezletic poblíž Prahy se totiž podařilo objevit 750 000 let starý základní tábor lovců-sběračů. Lokalitu významem se rovnající moravským nalezištím.

Tři do nebe se vypínající buližníkové skalky se válečný veterán Antonín Nedorost rozhodl využít pro svou obživu. Na Zlatém kopci začal lámat černý žilnatý buližník a prodával jej jako štěrk do cesty. Na první pohled úspěšný podnikatelský záměr vzal za své v okamžiku, kdy ze země pod buližníkovými skalkami začaly lézt roztodivné zkamenělé kosti.

Co bylo pro majitele lomu téměř k pláči, znamenalo obrovskou šanci pro českou vědu – hlavně pro paleontology, kteří záhy zjistili, že mají co dočinění se zvěří předpotopní.

Učené hlavy z pražské Karlovy univerzity tehdy všeho zanechaly a vyrazily obohatit univerzitní sbírky nálezy z Přezletic. O tom, že to bylo skutečné terno, svědčí fakt, že dodnes jde o jednu z nejbohatších sbírek spodnopleistocenní (pleistocén = starší oddělení čtvrtohor, spodní pleistocén je doba před cca 1 000 000 let) fauny na světě.

Kdo by si však myslel, že tím výčet přezletických nej končí, šeredně se plete. To nejlepší totiž přišlo až o více než třicet let později.

Zlatá šedesátá

Pro archeologii objevil Přezletice ve 40. letech minulého století Jan Prošek, k jejich soustavnému zkoumání se však nikdy nedostal. Byl to až zakladatel moderní paleolitické školy Jan Fridrich (1938–2007), kdo v Přezleticích po letech zkoumání objevil to, čím je lokalita ve světě známá – nejstarší lidské obydlí v Evropě, jehož datace dosahuje minimálně 750 000 let. Ale to předbíháme….

V 60. letech se do pokračování výzkumu vrhli opět paleontologové, a když se nalezištěm probírali po paleontologickém způsobu, tedy z pohledu archeologie jako krtci v brambořišti, přibrali v roce 1967 do týmu pro jistotu i archeologa z Archeologického ústavu Československé akademie věd – Jana Fridricha.

O osm let později už probíhal v Přezleticích interdisciplinární výzkum pod jeho taktovkou. Zdejší lokalitu zkoumal tým složený z odborníků řady přírodovědných i humanitních oborů – archeologové, pedologové, paleontologové, ale i odborníci na ichtyofaunu (ryby) nebo malakozoologové zkoumající měkkýše.

Jak si žil přezletický člověk

V tehdejší Evropě žil člověk druhu Homo antecessor čili člověk předchůdce, a tak se domníváme, že i v Přezleticích se setkáváme s tímto typem štíhlého atleta, který dosahoval průměrné výšky okolo 170 cm a váhy okolo 59 kg.

Okolí naleziště tvořila plochá krajina stepního charakteru. Naleziště leželo na levém břehu tehdejšího Pralabe, chráněné ze tří stran buližníkovými skalkami a ze čtvrté vodní plochou jezírka, slepého ramene řeky.

Podél břehů se rozkládala nízká a široká niva, v jezírku žily dva druhy ryb – štika a lín. Step se hemžila drobnými hlodavci a hmyzem. V dálce rostly lesy a lesíky. Mezi zvířaty bylo možné zahlédnout stáda koní, ale vykytoval se zde i malý nosorožec nebo obrovský slon lesní Mammuthus trogontherii.

Prakticky všechna tato zvířata, velká i malá, byla součástí pestrého jídelníčku tehdejších lovců, archeologové o tom našli doklady na nalezeném kosterním materiálu.

Paleolitické obydlí z Přezletic

V případě Přezletic šlo s největší pravděpodobností o zimní základní tábor lovců-sběračů, který byl každé jaro pravidelně zaplavován vodou z přilehlého jezírka. Vlastní sídelní prostor malé pláže měl plochu asi 140 m2 a právě zde byly také nalezeny zbytky nevelkého, masivně zbudovaného obydlí o rozměrech 4 × 3 metry (vnější rozměr) a 3 × 1,5–2 metry (vnitřní rozměr).

Obydlí mělo oválný půdorys a nedaleko od jeho vchodu se nacházelo otevřené ohniště, které už tehdy bylo centrem veškerého života v táboře. Koneckonců i dnes se všichni potkáváme v kuchyni, člověk své návyky příliš nezměnil ani za tak dlouhou dobu.

Zdejší ohniště je také zatím nejstarším objeveným na našem území. Malá vnitřní plocha obydlí, z něhož se zachoval 70 cm vysoký a téměř metr široký obvodový val, sloužila pravděpodobně k ochraně slabších jedinců tlupy – tedy k přespávání starců a dětí. Zejména ty byly totiž oblíbenou potravou například pro hyeny.

Z místa nálezu pochází množství kamenné štípané industrie. Ačkoli buližník je coby štěpný materiál naprosto nevyzpytatelný, Homo antecessor z něj dokázal vyrábět nádherné nástroje. Kromě kamenných nástrojů se v Přezleticích našly i nástroje kostěné, například pěstní klín z tibie (holenní kosti) pramamuta nebo broušené dlátko z kosti srny – do objevu falcovaného prkna z o něco málo starší izraelské lokality Gesher Benot Ya´aqov považované za nejstarší broušený nástroj na světě.

Mgr. Kateřina Semrádová, Česká společnost archeologická

www.csarcheologicka.eu

Po skončení I. světové války odměňovali představitelé nového Československa legionáře trafikami za služby státu. Oblíbený výraz „dostat trafiku“, který však má dnes pejorativní význam, tak má kořeny ve 20. letech 20. století.

Ne na všechny však trafiky vyšly. Antonín Nedorost, vracející se z východní fronty někdy na přelomu roku 1922/23, tak místo krámku s novinami obdržel Zlatý kopec u Přezletic, vyvýšené místo severovýchodně od Prahy.