Do roku 2050 zbývá ještě moře času, ale některé společnosti již nyní představují své vize, jak by v polovině století mohl svět vypadat. Například firma Airbus načrtla, jaká by letadla z jejich dílen mohla být.

Pokud Airbus své plány uvede do praxe, bude cestování letadlem vskutku neobyčejný zážitek.

Letadlo budoucnosti, narýsované podle Airbusu, bude nejen dopravním prostředkem, ale i zábavním parkem. Ovšem nejen cestující by měli mít z nového stroje potěšení. Letoun by měl být úsporný a šetrný k životnímu prostředí.

„V roce 2050 budou pasažéři nerušeně cestovat a zároveň šetřit životní prostředí,“ řekl náměstek ředitele firmy Charles Champion. Oblast ekologie je oblíbeným tématem mnoha firem, ale zpravidla zatím zůstává jen u slov. Snad tedy Airbus naplní své nápady i skutky.

Stará dobrá „380“

Stroj pro rok 2050 vychází z modelu Airbus A380. To je v současnosti největší osobní dopravní letadlo světa. Od „čumáku“ k ocasu měří 73 metrů a rozpětí jeho křídel dosahuje téměř 80 metrů. Tedy zhruba čtvrtiny Eiffelovy věže v Paříži.

V historii letectví nenalezneme příliš mnoho strojů, které by byly rozměrnější. Sem patří třeba ruský nákladní Antonov „An-225 Mrija“ (měří 84 metrů) nebo německá vzducholoď Hindenburg (245 m). Ale třeba takový raketoplán, resp.

jeho družicový stupeň, je proti Airbusu drobeček, vždyť na délku měří necelých 38 metrů.

Nyní má toto letadlo dvě paluby, jeho pohon je řešen čtyřmi dvouproudovými motory buď evropské (Rolls-Royce Trent 900 Family) nebo americké (Alliance GP7200) výroby. Letět s ním může od 555 do 853 cestujících, zde záleží na verzi.

V nákladní verzi A380F má předpokládanou nosnost 150 tun. V luxusní verzi letadla mají cestující k dispozici vlastní postel, bar, společenskou místnost nebo tělocvičnu. Cena letadla je přibližně 8,2 miliardy Kč.

Zapomeňte na tunel

Airbus budoucnosti, který nese zatím pracovní název Concept Cabin, však bude ještě větší, zcela jistě dražší a bude i mnohem lépe vybaven. Tím asi největším zážitkem při cestování, bude možnost pozorovat oblohu nad sebou, což bude úchvatné zejména při nočních přeletech.

Airbus totiž bude průhledný. Zapomeňte na dlouhý tmavý tunel, jaký lze nalézt v dnešních letounech.

Lidé trpící klaustrofobií už nebudou trpět stresem z nasednutí do letadla. I když na druhé straně, některým citlivějším osobám výhled do oblak také nemusí dělat dobře.

Konec třídní společnosti

V současnosti letecká přeprava zná různé cestovní třídy: First Class, Business Class a Economy Class. Toto kastování by podle Airbusu mělo v budoucnosti zmizet. Naopak, z letadla by se měla stát zóna volného času, plná atrakcí, kde si najde každý to svoje.

Kdo bude chtít během letu pracovat, může tak činit v kancelářské zóně, kde nebude scházet ani možnost si zatelefonovat. Budou zde i sektory vyhrazené relaxaci, extroverti pak více ocení bar. Aby cesta rychleji uběhla, má být v útrobách letadla připravena i zóna plná interaktivních her.

Cestující jako elektrárny

Člověk je tvor hravý, takže herní sektor bude jistě plný. Zde však samozřejmě nebudou umístěny nějaké nezajímavé automaty simulující nudný automobilový závod. Kdepak, v letadle od Airbusu bude možné si zahrát třeba golf.

Golfové hřiště je samozřejmě prostorově náročné, ale proč ho nesmrsknout do virtuálního světa. Vášnivý golfista tak může být neustále na greenu a odehrát svých osmnáct jamek i nad oceánem.

Cestující lační po vzdělání si budou na holografickém panelu pustit třeba nějaký naučný program. Holografické mají být i zástěny, které umožní komukoliv cestovat v soukromí. Koneckonců pasažér si může ze svého místa udělat třeba ložnici.

V projektu Concept Cabin je možné téměř vše. Takže zatímco se letadlo vznáší někde nad Atlantikem, může si pasažér pomocí hologramů vytvořit dokonalou iluzi asijské džungle nebo polárního světa. Všechny hologramy a další přístroje v letadle mají přitom čerpat svou potřebnou energii z těl lidí.

Inspirace přírodou

Kdo někdy cestoval letadlem, jistě si vybaví zatuchlý vzduch, který ho po nástupu praštil do nosu. I to by se mělo stát minulostí. Interiérem letounu se mají šířit vonné esence obohacené o antioxidanty a vitamíny. Zkrátka, aromaterapie, jak se patří.

Při návrhu trupu letadla se inženýři a technologové nechali inspirovat přírodou. Celá konstrukce totiž připomíná ptačí kostru, jen některá zvlášť citlivá místa jsou zesílená. To zlepší nejen letové vlastnosti stroje, ale i jeho energetickou náročnost.

Pro rychlost si tvůrci vzali jako vzor sovu, a to kvůli její minimální hlučnosti.

Aby konstrukce mohla být průhledná, bude potažena speciální bionickou membránou. Ta zároveň bude korigovat teplotu a vlhkost uvnitř letadla. Pokud Airbus svůj projekt dotáhne do konce, stane se cestování v jeho strojích velmi žádanou atrakcí.

Superletadla z evropského lůna

*Airbus Industrie bylo původně konsorcium evropských leteckých firem, které chtěly konkurovat velkým americkým společnostem jako Boeing a McDonnell Douglas.

*V září 1967 britská, francouzská a německá vláda podepsaly Memorandum o porozumění a mohl začít vývoj 300místného Airbusu A300.

*V měsících, které následovaly po uzavření dohody, jak francouzská, tak britská vláda vyjadřovaly své pochybnosti o budoucnosti celého projektu.

*Britové od projektu nakonec ustoupili, ale Airbus už byl na světě.

*Oficiálně byl založen v roce 1970 a již o dva roky později, v roce 1972 A300 provedl svůj první vzlet a v roce 1974 byl dodán první sériový model A300B2.

*Zpočátku byl úspěch Airbusu zanedbatelný, ale roku 1979 už oblohu křižovalo 81 letounů z produkce evropského konsorcia.

*Definitivně zajistil Airbusu místo na výsluní model A320 (1981). V té době už u toho byli i Britové, kteří se do společnosti vrátili v roce 1978.

Velká železniční vize

*Velkolepé plánování se netýká jen letecké dopravy. I třeba v železniční mívají evropské země velké oči. Příkladem může být projekt Swissmetro. To by mělo propojit nejdůležitější švýcarská města podzemní dráhou.

Vlaky využívající Maglev by se tunelem řítily rychlostí až 600 kilometrů v hodině.

*Projekt totiž počítá s tím, že v tunelech bude vakuum, čímž se vyřeší problém s odporem vzduchu. Zároveň se sníží i spotřeba energie, která by měla být ve srovnání s „normální“ železnicí poloviční.

*Podzemní spojení napříč Švýcarskem by mělo výrazně zkrátit čas cestování mezi jednotlivými městy. Jízda vlakem či automobilem mezi Curychem a Ženevou dnes trvá okolo tří hodin. Swissmetro by ji dle propočtů zvládlo za 30 minut.

*Cesta mezi Curychem a Basilejí by tak trvala dokonce jen 10 minut proti dnešní hodině.

*Vše má ovšem malý háček. Pro nedostatečnou podporu byl celý projekt odeslán na smetiště dějin…