Otázka, zda mají ptáci palec, se může jevit jako naivní otázka malého dítěte. Pro biology, kteří se pohybují v oblasti kombinace vývojové a evoluční biologie (tzv. evo-devo syntézy), jde však o otázku velmi důležitou.

Výzkum podobných jevů totiž dokáže mnoho napovědět o tom, jak je organizováno genetické „nářadí“, které sdílí všichni čtyřnozí obratlovci včetně nás lidí.

Jedno ze základních pravidel evo-devo syntézy říká, že vždy je jednodušší nějaký rys ztratit, než získat. Základní počet prstů na obou končetinách je pět: u řady organismů však došlo ke ztrátě a prsty mají čtyři, tři nebo dokonce žádný (např. hadi).

Přední končetiny ptáků (křídla) mají prsty čtyři, i u nich tedy muselo dojít k redukci. Paleontologové, kteří porovnávají nohy dnešních ptáků s jejich dávnými druhohorními příbuznými, teropodními dinosaury, mají v oblibě scénář zvaný 1-2-3, tedy představu, že přední tři prsty na nohou jsou v podstatě malíček, prsteníček a prostředníček.

Vývojoví biologové, kteří zkoumají embrya současných ptáků, zase většinou dávají přednost scénáři 2-3-4. Oba scénáře však vznášejí stejnou otázku: je nejvnitřnější prst ukazováčkem či palcem?

Biologové z Yaleovy univerzity pod vedením Guntera Wagnera nedávno publikovali v časopise Nature článek, v němž slibují rozřešení záhady. S použitím kuřat jako modelových organismů a techniky zvané transkriptomové sekvencování  se jim podařilo ukázat, vnitřní prst tvořící ptačí křídlo není ani palcem, ani ukazováčkem, ale tak trochu obojím.

Vyvíjí se sice z buněk, které by normálně daly vzniknout ukazováčku, jejich pozice v rámci vyvíjející se končetiny jim však dodá informaci, podle níž se nemají zformovat do ukazováčku, ale do podoby palce.