Základní princip zařízení, které tým inženýrů pod vedením Ethema Aktakky využil, je vědě znám již dlouho. Jedná se o tzv. piezoeletrický jev. Jisté látky totiž při mechanickém namáhání (např. ohýbání, natahování atd.) produkují na své povrchu elektrický náboj, který lze využít k vytvoření elektrického proudu.
Aktakkův tým pracoval se speciální slitinou olova, zirkonia a titanátu. Aby otestoval, zda zařízení poskytne opravdu dostatek proudu, využil přírodní model: zlatohlávka druhu Conitis nitida.
Z této slitiny vyrobili vědci dva typy generátorů, aby mohli porovnat jejich výkon. Jeden z nich měl tvar tyčinky, druhý spirály. Spirální tvar tyčinkovitý významně převýšil. zatímco spirála byla schopna vygenerovat až 22,5 mikrowattů, u tyčinky se podařilo dosáhnout pouze na 7,5 mikrowattů.
Potenciál spirály odhadují vědci až na 45 mikrowattů, což by na pohon menšího zařízení mohlo stačit.