Zvyk Egypťanů mumifikovat těla svých mrtvých je pro egyptology doslova požehnáním. Z mumifikovaných těl lze totiž pochopitelně vyčíst podstatně více informací, než z těl, která by byl pohřbena nebo dokonce spálena.

Když navíc podají pomocnou ruku nejmodernější technologie, je z nich dokonce možné vyčíst i to, že Egypťané byli podobně jako dnešní lidé zamilováni do „gelu na vlasy“.

Výzkum egyptských mumií vedla archeoložka Natalie McCreeshová z  Centra pro biomedicínskou egyptologii na univerzitě v britském Manchesteru. Společně se svými kolegy odebrala vzorky vlasů od 18 mumií různého pohlaví a  věku.

Nejmladší z nich bylo 4 leté dítě, nejstarší 58 letý muž. Těla pocházela z různých období: nejstarší bylo staré asi 3500 let, nejmladší pocházelo z helénistického období z doby asi před 2300 lety.

Pomocí nejrůznějších mikroskopických technik odhalili vědci na vlasech mumií devíti ze zkoumaných mumií přítomnost zvláštní tukovité substance. Ta vzbudila zájem na tolik, že se na ni dále zaměřili metodami analytické chemie.

Odhalili, že se jedná o mastné kyseliny biologického původu, zejména kyselinu palmitovou a stearovou.

McCreeshová se domnívá, že se jednalo skutečně o „gel na vlasy“. Ten mohl být užíván jak během života jako zkrášlovací prostředek, tak i po smrti jako součást mumifikačního procesu.

Podle kurátora kolekce mumií z Britského muzea v Londýně Johna Taylora je tato myšlenka velmi smysluplná. „Vlasy byly symbolem společenského postavení podobně, jako v jistých dobách v Evropě paruky,“ vysvětluje britský vědec.