Co z lidí udělalo druh, který si dokázal podmanit planetu? Je to lidský rozum. Ovšem nejen on. Rozum sám by nestačil, kdyby člověk nebyl hnán dobrodružnou touhou poznávat dosud nepoznané. Podle všeho je to dědictví po předcích, kteří před 50 000 lety opustili Afriku a jejichž potomci poté zaplavili svět. S novými zjištěními přišli vědci z amerického Harvardu.

Ve srovnání s velkou částí ostatních živočichů je člověk velmi neohrabaný. Chybí nám pohybové schopnosti, bystré smysly či významné zbraně integrované přímo do těla, jimiž bychom mohli své nepřátele lehce vymazat ze seznamu konkurentů.

Největší lidská zbraň je ukryta v lebce. Mozek umožnil našim předkům vymanit se ze závislosti na rozmarech přírody a vykročit k civilizačním vymoženostem. Vědci jsou nyní na stopě tomu, jak z řady z nás darwinovský výběr udělal všehoschopné dobrodruhy.

Vrátka do buňky

Ať už se nám to líbí nebo ne, naše jednání je do značné míry závislé na fyzikálně-chemických procesech, které se odehrávají v našem mozku. Nezastupitelnou roli zde hrají zejména nízkomolekulární látky, upravující možnosti přenášení vzruchů mezi nervovými buňkami, takzvané neurotransmitery.

Těchto látek je celá řada a mechanismus jejich působení v buňkách je různý. Pro vytvoření správného efektu tzv. metabotropních neurotransmiterů je třeba, aby se navázaly na membránový receptor, tedy jakási »vrátka do buňky«.

Teprve po jejich navázání se spustí kaskáda dalších procesů, které napomohou přenesení vzruchu. Mezi látky působící právě tímto způsobem patří i neurotransmiter dopamin, který je spoluzodpovědný za takové procesy, jako jsou například ovládání pohybů těla, emocionální odpovědi či prožívání slasti a bolesti.

Liberální gen

Membránový receptor je proteinová struktura a jako taková je přímo kódována jistým genem. V tomto případě nese název DRD4 a stejně jako prakticky jakýkoliv jiný gen se může vyskytovat v několika variantách, takzvaných alelách.

Již delší dobu se ví, že zdaleka ne všechny varianty tohoto genu jsou co do svých výsledných projevů v organismu rovnocenné. Lidé s různými alelami tohoto genu se drobně liší zejména v temperamentu. Například alela známá jako 4R je spojována s vyrovnanou a klidnou povahou, méně běžné verze 7R a 2R zase s impulsivní povahou vhodnou do neznámých a tedy i potenciálně riskantních situací.

Vědci vedení Jamesem J. Fowlerem například nedávno zjistili, že lidé s variantou DRD4-7R měli v dospělosti větší tendenci k zastávání liberálních politických postojů.

Cesty genů po světě

Migrace prvních moderních lidí z Afriky asi před 50 000 lety byla v tehdejších podmínkách velmi dobrodružnou záležitostí. Osídlení celého světa díky jedincům, kteří měli původ právě v této jediné skupině, však vyžadovalo ještě větší dávku dobrodružné povahy.

Není proto divu, že se američtí evoluční genetikové Luke J. Matthews z Harvardovy univerzity a Paul Buttler z Bostonské univerzity rozhodli s co největší vědeckou přesností vydat po stopách těchto genů.

Oba vědci se společně »podívali« do genů původních obyvatel 18 oblastí, o nichž předpokládají, že jimi vedla cesta prvních lidí z Afriky dále do Asie, Evropy a nakonec do Ameriky.

A jaký byl výsledek? Vědci mohli konstatovat, že teorie se potvrdila. Čím dále od Afriky, tím větší byla frekvence výskytu »dobrodružných« alel genu DRD4.

Pokusný pohled do hlavy

*Mezi lidmi závislými na alkoholu převažují muži nad ženami zhruba v poměru 2 : 1.

*Protože vládu nad vznikem slastných pocitů v mozku má z velké části právě dopamin, rozhodli se vědci z Columbia University v New Yorku a z Yaleovy univerzity v New Havenu v USA zjistit, jak se liší jeho účinky vybuzené příjmem alkoholu napříč pohlavím.

*Pokusné osoby nechaly zkonzumovat alkoholický nápoj a poté jim pomocí pozitronové emisní tomografie (PET) »nahlédli do hlavy«.

*Touto metodou se jim podařilo odhalit, jak velké množství dopaminu příliv alkoholu v jejich mozcích vybudil.

*Nebylo překvapením, že mozky mužů byly alkoholem zaplaveny podstatně více.

*Studie však prokázala ještě jeden důležitý efekt. „Při opakování intoxikace alkoholem začalo jím vybuzené množství dopaminu v mužských mozcích rychleji klesat. Právě tento efekt by mohl být příčinou snadnějšího vzniku závislosti u mužů,“ vysvětluje vedoucí tohoto projektu Anissa Abi-Darkhamová.